Jonny Wilkinson

Wilkinson byl klíčovým hráčem anglické reprezentace na mistrovství světa. Ve skupině zaznamenal 20 z 25 bodů Anglie při výhře nad Jihoafrickou republikou a ve čtvrtfinále 23 z 28 bodů proti Walesu.

V semifinále proti Francii vyhrála Anglie 24:7 a Wilkinson byl opět autorem všech jejích bodů. Hvězdný moment ale zažil především ve finále proti domácí Austrálii, kde po třech neúspěšných pokusech o dropgól uspěl se čtvrtým kopem ze hry za stavu 17:17 pouhých 26 sekund před koncem utkání. Byla to první porážka Austrálie na mistrovství světa od roku 1995, zatímco Anglie vybojovala titul mistrů světa vůbec jako první mužstvo ze severní polokoule.

Wilkinson na turnaji zaznamenal 113 bodů a vyhrál pořadí hráčů podle této statistiky.

Po mistrovství světa byl vyhlášen nejlepším sportovcem roku v hlasování BBC, nejlepším světovým ragbistou roku podle International Rugby Board a obdržel Řád britského impéria.

V letech 2003 až 2005 trápila Wilkinsona série zranění ruky, ramena a kolena. Po dlouhé absenci dostal příležitost na turné British Lions v roce 2005, ale ani on, ani celý tým nehrál dobře a Wilkinson si navíc přivodil další zranění. Po období zdravotních problémů se musel propracovat zpět nejen do anglické sestavy (hrál na turnaji šesti zemí v roce 2006), ale i do sestavy Newcastlu. Jeho výkony byly kritizovány, manažer Newcastlu Rob Andrew mu nedovolil reprezentační starty při turné v polovině sezóny a odebral mu také funkci kapitána, aby se mohl Wilkinson věnovat plně své hře.[3]

Hned na začátku ligové sezóny 2006–2007 si ale přetrhl kolenní vazy a po uzdravení si v pozdějším utkání přivodil natrženou ledvinu.[4]

Wilkinson v typické pozici před provedením kopu

Wilkinsonův návrat do reprezentace v lednu 2007 byl přesvědčivý. V zápase turnaje šesti zemí proti Skotsku Anglie vyhrála 42:20 a Wilkinson zaznamenal 27 bodů.[5][6] V dalším zápase proti Itálii Wilkinson překonal historický rekord, když se dostal na hranici 421 bodů v zápasech Six Nations.[7] Z dalších tří zápasů turnaje už odehrál jen jeden, znovu kvůli zdravotním problémům.[8]

V létě se zúčastnil turné po Jižní polokouli a poté i přípravných zápasů před mistrovstvím světa, zejména zaujal 17 body při vysokém vítězství 62:5 nad Walesem.[9]

Do mistrovství světa 2007 zasáhl od druhého zápasu proti týmu Samoy, výhře 44:22 pomohl 24 body.[10] Ve čtvrtfinále, které Anglie vyhrála nad Austrálií 12:10, Wilkinson zaznamenal všechny anglické body a překonal rekord Skota Gavina Hastingse, když v kariéře na mistrovství světa dosáhl hranice 231 bodů.[11] V semifinále Anglie vyřadila pořádající Francii 14:9 a Wilkinson si připsal devět bodů.[12] Ve finále Anglie podlehla Jihoafrické republice, Wilkinson sice proměnil dva trestné kopy, ale neuspěl ani při jednom ze dvou pokusů o dropgól. Byl jedním z pouze čtyř pamětníků anglického titulu z roku 2003.

V následujícím roce 2008 se na turnaji šesti zemí dočkal dalšího mezníku, když 8. března v utkání proti Skotsku zvýšil své bodové konto za anglickou reprezentaci hned v úvodu z 1090 na 1093 bodů a stal se nejúspěšnějším hráčem historie na světě.[13] Překonal tím rekord Neila Jenkinse z Walesu a držel ho až do 27. listopadu 2010, kdy jeho tehdejší hodnotu 1178 bodů překonal o jeden bod Novozélanďan Dan Carter.[14][15]

Wilkinson v barvách Toulonu

Přesto se začaly – zejména po porážce od Walesu 19:26, přestože při ní zaznamenal Wilkinson 14 bodů – objevovat spekulace, zda by Wilkinsonovo místo v národním týmu neměl převzít nějaký jeho mladý nástupce, zejména Danny Cipriani, který skutečně Wilkinsona odsunul na lavičku v posledním zápase turnaje proti Irsku (v reprezentaci poprvé od roku 1999). Po přestávce ale Wilkinson nahradil Tobyho Flooda a hrál s Ciprianim společně.[16] Wilkinsonův předchůdce na postu kapitána anglické reprezentace Lawrence Dallaglio ale vyjádřil názor, že Cipriani ještě Wilkinsona nenahradí, protože pro něj bude konkurence vzpruhou.[17] Jak Wilkinson, tak Cipriani se poté zranili (Wilkinson měl problémy s ramenem) a do reprezentačního kádru se na postu útokové spojky vrátil jako první Wilkinson. Hrát ale nemohl, protože si v lize (stále hrál za Newcastle) vykloubil koleno a stál po celý zbytek sezóny 2008–2009.[18]

V květnu 2009 oznámil Wilkinson, že po 12 letech končí své působení v Newcastle Falcons a přestoupil do francouzského RC Toulonnais.[19] Už jako jeho hráč se po 18 měsících vrátil do reprezentace v listopadu 2009 v zápasech proti Argentině a Novému Zélandu.