Jolly Roger

Galerie níže zobrazuje dochované pirátské vlajky používané v letech 1693–1724.

• 
  Pirátská vlajka užívaná kapitánem Edwardem Lowem.
• 
  Pirátská vlajka často nazývaná Jolly Roger. Její užití je povětšinou připisováno Černovousovi.
• 
  I když se má za to, že tato vlajka patřila Johnu Quelchovi, je svým vzhledem blíže té, co vlastnil John Phillips.
• 
  Hlavní vlajka Waltera Kennedyho (byla totožná s vlajkou Jeana Thomase Dulaiena).
• 
  Robertsova vlajka, na které drží společně s kostlivcem přesýpací hodiny.
• 
  Novější verze předchozí vlajky. Roberts zde stojí na dvou lebkách, zkratka ABH reprezentuje uťatou hlavu Barbadosana, AMH hlavu Martiničana. Šlo o dva ostrovy, proti kterým cítil zášť.
• 
  Jolly Roger kapitána Calico Jacka Rackhama
• 
  Vlajka Samuela Bellamyho a Edwarda Englanda.
• 
  Tradiční vyobrazení vlajky Steda Bonneta.
• 
  Vlajka piráta Christophera Condenta.
• 
  Populární verze vlajky Jolly Roger kapitána Everyho. Údajně se taktéž plavil se shodnou vlajkou v černém provedení.
• 
  Černá vlajka Henryho Everyho.
• 
  Vlajka Christophera Moodyho.
• 
  Vlajka, pod kterou se údajně plavil Thomas Tew.
• 
  Vlajka Richarda Worleyho.
• 
  Vlajka Emanuela Wynna.

Výčet praporů není definitivní. Níže je uveden popis vlajek dalších pirátů. Rovněž platí, že kapitáni měli několik variant vlajek Jolly Roger. Tyto alternativní verze jsou však stěží vypátratelné.

• John Phillips: deník Boston News-Letter se zmiňuje o tom, že během popravy dvou pirátů kapitána Philipse byla na šibenici připíchnuta tmavá vlajka. V jejím středu se nacházelo vyobrazení lidského těla. Na jednom konci praporu bylo možné spatřit šíp zabodnutý do srdce, z něhož se řinula krev. Na protilehlé straně byly umístěny přesýpací hodiny.
• Edward Low měl, mimo proslulého vyobrazení rudého kostlivce, přinejmenším dvě další vlajky. První z nich byla bílá kostra svírající šíp, který probodává krvácející srdce. V druhé ruce kostlivec svíral přesýpací hodiny. Druhá vlajka byla popsána Georgem Robertsem, který byl v té době Lowovým vězněm: „jednalo se o zelenou vlajku utkanou z hedvábí, na které byla postava muže hrajícího na trubku.“'
• Francis Spriggs byl údajně spatřen, jak se plaví s vlajkou podobající se jedné z těch, co vlastnil Low. Spriggs byl zběh, který opustil Lowovu družinu. Vlajka znázorňovala bílého kostlivce, který v jedné ruce držel šíp protínající srdce, v té druhé pak přesýpací hodiny.
• Walter Kennedy měl svou vlajku (viz obrázek výše) vyvěšenou na zadním stěžni. Kennedyho taktéž vlastnil tzv. malou státní vlajku (jack) umístěnou na přídi a praporek (pennant) připnutý na vrchu hlavní stěžně. Poslední dvě uvedené vlajky znázorňovaly pouze lebku a překřížené kosti.
• Piráti z oblasti Floridského průlivu: 2. května 1822 odrazila massachusettská brigantina Belvidere útok pirátského škuneru ve vodách Floridského průlivu. Piráti vztyčili červenou vlajku s lebkou a křížem pod ní. Posádce lodi Belvidere se nepodařilo identifikovat jméno nepřátelského plavidla ani jejího kapitána.
• V roce 1780 získal poručík Richardem Curry (později admirál) pirátskou vlajku během boje u severoafrického pobřeží. Jednalo se o červený prapor, na kterém je zobrazena žlutá lebka a překřížené kosti.
• V roce 1783 skotský básník William Falconer podotkl, že piráti nejčastěji používají pro své vlajky černou barvu, na nichž, dle jeho slov, lze naleznout lebky, bojové sekery a přesýpací hodiny. O tom, jaký konkrétní pirát či piráti uplatňovali tento vzor, se Falconer nezmiňuje.

Představa, že by piráti měli konstantně vyvěšenou jednu ze svých Jolly Roger vlajek, je mylná. Tak jako ostatní plavidla, i ta pirátská měla rozličnou zásobu vlajek. Za normálních podmínek se posádky plavily pod falešnou vlajkou, popřípadě pod žádnou. V okamžiku, kdy spatřily potenciální kořist v dostřelu, pirátská vlajka byla vyzdvižena na stožár; tento akt byl často doprovázen varovným výstřelem.

Vlajka s největší pravděpodobností indikovala, že na palubě útočícího plavidla jsou piráti. To mohlo posloužit jako varování a posádka napadené lodi tak dostala šanci vzdát se bez boje. Například když v červnu roku 1720 vplul Bartholomew Roberts do newfoundlandského přístavu s vyvěšenými černými vlajkami, posádky všech 22 kotvících plavidel opustily ve spěchu svoje stanoviště. Pokud by se mužstvo rozhodlo vzdorovat, Jolly Roger byl svinut a jeho místo nahradila červená vlajka. To věstilo, že úmyslem pirátu bylo zmocnit se lodi násilím. Anglický mořeplavec Richard Hawkins napsal: „pokud se piráti plaví s Jolly Rogerem na stožáru, dokážou projevit slitování, pravý opak nastane, když je jejich vlajka červená či krvavě rudá.“

Pro obchodní lodě bylo důležité vědět, zda za útokem na jejich plavidlo stojí piráti. Pokud by se totiž jednalo o privatýry či vládní zmocněnce, platila zde pravidla, kterých se poslední dvě jmenované skupiny musely držet. Pokud by například posádka obchodní lodi vzdorovala obsazení, poté se však vzdala, nesměla být v souladu s těmito pravidly popravena.

Rozhněvaný pirát tím pádem představoval pro posádky komerčních plavidel mnohem větší nebezpečí než naštvaný španělský pobřežní strážce či privatýr. Z tohoto důvodu se stávalo, že posádky obchodních lodí byly ochotné vzdorovat španělské pobřežní stráži či privatýrům, ačkoliv se jednalo o mnohem silnější protistrany. Aby tak piráti dosáhli svého cíle bez nutnosti krveprolití, bylo nutné se od ostatních lodí odlišit.

Plout se vztyčenou pirátskou vlajkou bylo považováno za neochvějný důkaz pirátství. Pouhé vlastnictví stačilo k tomu, aby byl člověk označen za kriminálníka a piráta; jedině pirát by se odvážil vyrazit na moře s podobnou vlajkou, neboť již byl pod pohrůžkou popravy.

Posádka britské ponorky HMS Utmost pózuje se svou vlajkou (únor 1942). Symboly na praporu značí úspěchy mužstva: devět potopených lodí, devět špionážních operací, jeden cíl zničen za pomoci palubní střelecké věže a jedna záchranná operace.

S postupným zaváděním ponorek mezi světová námořnictva, admirál Arthur Wilson (1SL/CNS) uvedl, že koncept ponorek je nečestný, nevyrovnaný a proklatě neanglický. Chtěl navíc přesvědčit britskou admiralitu, aby umožnila posádky zajatých ponorek věšet jako piráty.

Na podzim roku 1914 britská ponorka HMS E9 úspěšně potopila německý křižník SMS Hela. Pamatujíce si Wilsonova slova, velící důstojník Max Horton instruoval svou posádku, aby vyhotovila vlastní variantu Jolly Rogera. Ponorka poté vplula do přístavu s vyvěšenou vlajkou. Tradice se ujala a po každé další úspěšné patrole byla vyzdvižena nová vlajka. V momentě, kdy už nezbývalo místo pro nové vlajky, nechal Horton vyrobit mnohem větší verzi Jolly Rogera, na kterou byly přišity symboly poukazující na zdárně dokončené mise. Několik málo dalších ponorek si tento zvyk osvojilo: posádka HMS E12 vyvěsila červenou vlajku s lebkou a zkříženými kostmi, když se vracela z bitvy o Gallipoli v červnu 1915. První fotografie zachycující tuto zvyklost byla pořízena v červenci 1916 na palubě ponorky HMS H5.

Tradice byla obnovena během druhé světové války. V říjnu 1941 se HMS Osiris vracela z úspěšné patroly, během které potopila italský torpédoborec Pelastro. Při návratu do Alexandrie bylo posádce řečeno, aby vyčkala před protiponorkovou sítí, než se k nim přípoji velitel 1. ponorkové flotily. Velitel měl v plánu ocenit výkon posádky Osirisu, nechal proto vytvořit Jolly Rogera, který byl poté doručen na palubu ponorky. Jdouce v jeho stopách, velitelé ponorkových flotil začali udělovat vlajky ponorkám, jejichž operace dopadly úspěšně. Ačkoliv některé zdroje uvádějí, že všechny britské ponorky užívaly vlajku, tradice se neujala u těch velitelů ponorek, kteří tento akt považovali za chvástání, neboť ne vždy bylo možné si ověřit, zda byl cíl potopen. Během války bylo posádkám ponorek dovoleno vyzdvihnout Jolly Rogera v den návratu z úspěšně dokončené patroly. Vlajka se vztyčila v momentě, kdy plavidlo překonalo protiponorkovou síť. Zůstala poté vlát na stožáru až do soumraku.

Polská ponorka Sokół při svém návratu na základnu v roce 1944. Jolly Roger a dvě ukořistěné německé vlajky jsou vyvěšeny na periskopovém stěžni.

Symboly na vlajce znázorňovaly historii daného plavidla. Úkolem každého mužstva bylo postarat se o aktuálnost údajů. Muzeum ponorkového královského námořnictva (které k roku 2004 vlastnilo 15 Jolly Rogerů) rozeznává na 20 unikátních symbolů. Symbol pruhu značil potopení lodi za použití torpéda, barevné odlišení bylo následující: červený pruh znamenal válečné lodě, bílý zastupoval obchodní plavidla a černý s bílým písmenem „U“ symbolizoval německé U-Boaty. Dýka označovala špionážní operace; většinou se jednalo o přepravu a extrakci členů námořní pěchoty operující na nepřátelském území. Hvězdy (občas svírající symbol zkřížených děl) dávaly najevo, že posádka použila palubní střeleckou věž. Minonosné operace byly znázorněny obrysem námořní miny; číslo uvnitř min značilo počet provedených operací. Symbol majáku či pochodně znamenal, že plavidlo bylo použito jako navigační bod pro invazní jednotky. Logo pochodně bylo zejména spjaté s Operací Torch (z angl. pochodeň).

Záchrana osádek sestřelených letounů či potopených lodí byla označena záchranným kruhem. Atypické operace měly své vlastní symboly, např. posádka HMS Proteus měla na své vlajce logo otvíráku na konzervy. To odkazovalo na událost, při které se italský torpédoborec pokusil do ponorky vrazit, rozpáral se však o výškové kormidlo. Na vlajce HMS United bylo možné nalézt čápa nesoucího dítě, neboť velitel ponorky se stal otcem během výkonu služby. Vyvěšování Jolly Rogera pokračovalo až do 21. století; ponorka HMS Conqueror vztyčila svou vlajku vyzdobenou siluetou křižníku, dávajíc najevo úspěšný útok na argentinský křižník ARA General Belgrano během války o Falklandy. Několik ponorek vracejících se z misí, během nichž odpálily střely tomahawk, zkrášlily své vlajky logem tomahavku; zkřížené sekery znamenaly blíže nespecifikovaný počet vypuštěných střel, naopak jednotlivé tomahavky značily každý úspěšný odpal. Jolly Roger se stal symbolem ponorkové flotily britského královského námořnictva.

Tato tradice, třebaže často spojována s britskými ponorkami, se neomezuje pouze na ně. Spojenecká vojska za druhé světové války okoukala tento trend od svých britských kolegů. Posádky polských ponorek ORP Sokół a ORP Dzik byly během operací ve Středozemním moři obdarovány Jolly Rogerem, vlajku jim předal generál Władysław Sikorski. Obě posádky se během války staraly o aktuálnost údajů na svých vlajkách. Australská ponorka HMAS Onslow vyvěsila Jolly Rogera v roce 1980, vzdávala tak hold úspěšnému zakončení vojenského cvičení, při kterém posádka plavidla figurovala jako nepřátelská jednotka. Vlajka na sobě nesla symboly sedmi lodí, které se účastnily simulace. Onslow úspěšně „potopila“ všech sedm.

Vlajka Jolly Roger se v průběhu 19. století stala devízou literárního klišé. Zlatý věk pirátství skončil v polovině 18. století a pirátství jako takové bylo silně potlačeno počátkem 19. století. I když barbarští piráti přetrvali až do doby francouzské okupace Alžírska v roce 1830. Během viktoriánského období se téma pirátství začalo promítat do chlapeckých románů. Spisovatel Robert Louis Stevenson se nechal tímto námětem inspirovat, což je patrné v jeho díle Ostrov pokladů. Opera „The Pirates of Penzance“ představila piráty coby komediální postavy. Od druhé poloviny 20. století byli piráti užívající vlajku Jolly Roger vyobrazeni jako směšní a pošetilí jedinci. Termín Jolly Roger se taktéž objevil v knize Peter and Wendy jako jméno pirátské brigy kapitána Hooka.

Vlajky pod termínem Jolly Roger se objevily ve filmové sérii Piráti z Karibiku. Nejvíce takových vlajek se v této filmové sérii objevilo ve třetím díle Piráti z Karibiku: Na konci světa, kdy pirátské lodě Bratrského sněmu vyzdvihly své vlajky na stožár před bitvou ve víru Calypsó.