John Lewis (politik)
John Robert Lewis (21. února 1940 Troy – 17. července 2020 Atlanta) byl americký obhájce občanských práv a politik. Od roku 1987 do své smrti byl členem Demokratické strany a byl kongresmanem reprezentujícím 5. volební okrsek státu Georgia. Byl také vedoucím kongresové delegace za Georgii. Region, který reprezentoval, zahrnuje severní tři čtvrtiny Atlanty.
John Lewis | |
---|---|
Stranická příslušnost | |
Členství | Demokratická strana |
Narození | 21. února 1940 Troy |
Úmrtí | 17. července 2020 (ve věku 80 let) Atlanta |
Národnost | Afroameričané |
Alma mater | American Baptist College (do 1961) Fisk University (do 1967) Pike County Schools |
Profese | politik, předseda a lidskoprávní aktivista |
Náboženství | Baptisté |
Ocenění | Knižní cena Lilian Smithové (1998) Eleanor Roosevelt Award for Human Rights (1998) Knižní cena Anisfieldové Wolfové (1999) Wallenbergova medaile (1999) Profile in Courage Award (2001) … více na Wikidatech |
Podpis | |
Webová stránka | johnlewis |
Commons | John Lewis (American politician) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lewis, který byl předsedou Studentského nenásilného koordinačního výboru (SNCC), byl jedním z „velkých šesti“ vůdců skupin, kteří zorganizovali v březnu 1963 pochod do Washingtonu, hrál velkou roli v hnutí za občanská práva a v jeho akcích, které vedly k ukončení rasové segregace ve Spojených státech. Stal se vůdcem Demokratické strany v Sněmovně reprezentantů USA, od roku 1991 působil jako Chief Deputy Whip a od roku 2003 jako Senior Chief Deputy Whip. Bylo mu uděleno mnoho čestných titulů a cen, včetně prezidentské medaile svobody.
Freedom Riders
V roce 1961 se Lewis stal jedním z 13 původních Freedom Riders (jezdců svobody). [1] [2] Sedm bělochů a šest černochů se rozhodlo cestovat z Washingtonu, D. C. do New Orleans společně. V té době v některých jižanských státech stále platily zákony zakazující cestovat černochům a bělochům společně veřejnou dopravou. Jízdy svobody původně iniciovalo Společenství smíření a později je znovu obnovil James Farmer a Kongres rasové rovnosti (CORE). Jejich posláním bylo zvýšit tlak na federální vládu tak, aby začala vyžadovat rozhodnutí Nejvyššího soudu v případu Boynton versus Virginie (1960), které prohlásilo segregaci v mezistátních autobusových spojích za protiústavní. Jezdci svobody také poukázali na pasivitu federální vlády vůči násilí proti občanům, kteří jednali v souladu se zákony. [3] Federální vláda spoléhala na to, že proslule rasistická Alabamská policie, aby chránila Jezdce, sama nepodnikne nic, kromě toho, že si agenti FBI udělají poznámky. Kennedyho administrativa pak alibisticky vyzvala k přerušení cest, aby došlo k uklidnění situace v zájmu zklidnění na mezinárodním poli v době studené války. [4]
Na Jihu byl Lewis s dalšími nenásilnými jezdci svobody biti rozzuřenými lidmi, byli zatýkáni a vězněni. Ve svých 21 letech byl prvním jezdcem svobody napadeným v Rock Hill v Jižní Karolíně. Když zde chtěl vstoupit do čekárny pro bílé, dva běloši ho napadli, zranili jej na tváři a kopali ho do žeber. Navzdory tomuto brutálnímu útoku se Lewis o dva týdny později účastnil další jízdy do Jacksonu v Mississippi. „Byli jsme rozhodnutí nenechat se od našeho cíle odradit žádným násilím. Věděli jsme, že naše životy budou v ohrožení, ale rozhodli jsme se nevracet se,“ řekl Lewis ke konci svého života k jeho vytrvalosti po napadení. [5] Lewis byl také na 40 dní zadržen ve státní věznici v Mississippi ve státě Sunflower County v Mississippi poté, co se účastnil jízdy svobody v tomto státě. [6]
V rozhovoru pro CNN k 40. výročí jízd svobody vzpomínal Lewis na množství násilí, kterému byl on a dalších 12 jezdců vystaveni. V Birminghamu byli biti basebalovými pálkami, řetězy, olověnými trubkami a kameny. Byli zatknuti policií, ta je dovezla na hranice s Tennessee a tam je pustila. Znovu se zorganizovali a jeli do Montgomery, kde je napadli s ještě větší agresivitou [7] a Lewise udeřili do hlavy dřevěnou bednou. „Bylo to velmi násilné. Myslel jsem, že umřu. Zůstal jsem ležet v bezvědomí na autobusovém nádraží Greyhound Lines v Montgomery,“ vzpomínal Lewis na tento útok.[8] Když pořádající organizace (CORE) z důvodu násilí upustila od dalších akcí, John Lewis spolu s další aktivistkou Diane Nash oslovili studenty z Nashvillu, kteří v cestách pokračovali a dovedli je k úspěšnému závěru. [9] [10]
V únoru 2009, 48 let poté, co byl do krve zbit na nádraží v Montgomery během jízd svobody, se Lewisovi v celostátní televizi omluvil jižan a bývalý člen Ku-klux-klanu Elwin Wilson. [11] [12]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Lewis (civil rights leader) na anglické Wikipedii.
- Reporting Civil Rights: American Journalism 1963–1973, Part Two Carson, Clayborne, Garrow, David, Kovach, Polsgrove, Carol (Editorial Advisory Board), (Library of America: 2003) ISBN 978-1-931082-29-7, pp. 15–16, 48, 56, 84, 323, 374, 384, 392, 491–94, 503, 505, 513, 556, 726, 751, 846, 873.
- Dostupné online.
- Archivovaná kopie [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné v archivu.
- Archivovaná kopie [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné v archivu.
- Dostupné online.
- www.desototimes.com. Dostupné online.
- Dostupné online.
- Dostupné online.
- [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-1-135-27620-1.
- [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 0-15-600708-8..
- Dostupné online.
- Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu John Lewis na Wikimedia Commons