John Edwards

Vystudoval jako první člen své rodiny univerzitu (North Carolina State University, doktorem práv se stal po absolvování studií na University of North Carolina). Právnickou kariéru začal v Nashvillu a pokračoval v ní po návratu do severokarolínského hlavního města Raleighu. Zabýval se řadou různých případů, celoamerický dopad měl jeho případ, v němž získal odškodné 4,25 milionu USD pro zdravotně postižené dítě od lékaře, který zanedbal jeho péči. V podobných případech na základě precedentu v dalších letech získal svým klientům odškodnění v celkové výši na 60 milionů dolarů.[1]

V roce 1993 založil v Raleighu s Davidem Kirbym vlastní právnickou firmu, v níž vedl v roce 1997 svůj největší případ Lakey v. Sta-Rite Industries, týkající se odpovědnosti za výrobek. Společnost Sta-Rite byla žalována za to, že neupozorňovala na nutnost pečlivého uchycení krytu bazénového odpadu. Tříletá Valerie byla vážně zraněna, když podtlak v odpadu, jehož kryt odmontovaly jiné děti a na který si sedla, částečně vsál její vnitřnosti.[2] I zásluhou závěrečného slova, které vedl hodinu a půl a v němž zmínil i nedávno zesnulého syna Wadea, pomohl Edwards získat rodině Valerie odškodné ve výši 25 milionů dolarů. Za svůj úspěch byl s Kirbym vyznamenán Cenou za veřejnou službu Association of Trial Lawyers of America.[3]

V průběhu předvolební kampaně k prezidentským volbám v roce 2004 vydal knihu s názvem Four Trials, v níž (se spoluautorstvím Johna Aucharda) popisuje případy ze své právní praxe.

V roce 1998 porazil stávajícího republikánského senátora za Severní Karolínu Lauche Fairclothe ziskem 51,2 % ku 47,0 % hlasů (rozdíl činil asi 83 tisíc hlasů).

V Senátu měl například na starost výslechy svědků Moniky Lewinské v procesu impeachmentu prezidenta Billa Clintona v roce 1999. Za dobu svého senátního působení přednesl nebo spolupřednesl 203 návrhů změn zákonů,[4] mimo jiné i rezoluci, která v Senátu schvalovala užití vojenské síly proti Iráku za režimu Saddáma Husajna, což později obhajoval.[5] Hlasoval také pro PATRIOT Act (nařízení posilující státní pravomoci k potírání terorismu z roku 2001), podporoval pozitivní diskriminaci, zachování trestu smrti a zrušení daňových škrtů prezidenta G. W. Bushe. Předložil návrh prvního amerického zákona o obraně proti spyware, podporoval rozšíření legální imigrace do Spojených států.

Před prezidentskými volbami v roce 2004 oznámil odstoupení z funkce senátora a podpořil bývalého šéfa kanceláře Bílého domu Erskina Bowlese jako svého nástupce, ten ale prohrál ve volbách s republikánem Richardem Burrem.

John Edwards ve volební kampani v roce 2004

Už od roku 2000 zjišťoval Edwards možnosti a získával prostředky pro případnou prezidentskou kandidaturu, kterou definitivně oznámil 16. září 2003. V prvních demokratických primárkách v Iowě skončil druhý 7 % za Johnem Kerrym, v New Hampshire obsadil čtvrté místo. 2. února vyhrál primárky v Jižní Karolíně, ale v ostatních státech prohrál, převážně znovu s Kerrym. Když odstoupil třetí z hlavních kandidátů Howard Dean, stal se posledním velkým soupeřem Kerryho, kterého ale přesto nenapadal až do 29. února, kdy ho v debatě v New Yorku kritizoval za plán přezkoumat odborářské dohody.

Ve volebním superúterý 2. března vyhrál Kerry ve všech deseti státech, s výjimkou Georgie, s jasným náskokem. Edwards o den později v Raleighu oznámil oficiální ukončení kampaně a odstoupení od kandidatury, přesto ještě 17. dubna získal nejvíce hlasů v Severní Karolíně.[6]

6. července oznámil Kerry, že Edwards bude jeho kandidátem na post viceprezidenta, toto rozhodnutí uvítali zástupci demokratů i podle výzkumů mínění jejich voliči. Edwardsova nominace nicméně přiměla americkou obchodní komoru k podpoře G. W. Bushe, protože Edwards byl proti reformě vedení občanských sporů. Volby nakonec vyhrál Bush se svým viceprezidentským kandidátem Dickem Cheneym.

Po neúspěchu ve volbách se Edwards nevrátil k právnické praxi. Místo toho se stal ředitelem Střediska pro chudobu, práci a příležitosti University of North Carolina v Chapel Hill. Své aktivity zaměřil na snahu vymýtit chudobu a zvýšit vzdělanost, podporoval i rekonstrukci oblastí postižených hurikánem Katrina. V dubnu 2006 vystoupil za zvýšení minimální mzdy.

V říjnu 2005 se stal poradcem investiční společnosti Fortress Investment Group.

Edwards při kampani v Pittsburghu v roce 2007

28. prosince 2007 Edwards oznámil v New Orleansu oficiálně svou druhou kandidaturu do prezidentských voleb. Za své priority označil boj s chudobou, globálním oteplováním, zajištění všeobecné zdravotní péče a stažení amerických vojsk z Iráku.[7]

V prvních demokratických primárkách v Iowě obsadil Edwards s 29,75 % hlasů druhé místo za senátorem Barackem Obamou (37,58 %), o zlomek procenta před Hillary Clintonovou. V dalších soubojích v New Hampshire, Jižní Karolíně a na Floridě obsadil pokaždé s velkým odstupem třetí místo a 30. ledna oznámil konec své kandidatury.[8]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Edwards na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu John Edwards na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky