Joachim Neander
Joachim Neander (1650 Brémy – 1680 Brémy) byl německý kalvinistický kazatel a autor církevních písní.
| Joachim Neander | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1650 Brémy |
| Úmrtí | 31. května 1680 (ve věku 29–30 let) Brémy |
| Příčina úmrtí | tuberkulóza |
| Místo pohřbení | Unser Lieben Frauen Kirchhof |
| Povolání | hudební skladatel, spisovatel, teolog a spisovatel hymnů |
| Nábož. vyznání | protestantismus |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pocházel z rodiny pastorů, kteří své původní jméno Neumann začali používat v řeckém překladu jako Neander. Vystudoval teologii v Brémách, byl domácím učitelem v Heidelbergu a ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 1674 se stal rektorem latinské školy v Düsseldorfu. Jeho teologické názory výrazně ovlivnil Theodor Undereyk. Od roku 1679 žil v Brémách, kde kázal v kostele sv. Martina. Zemřel ve věku třiceti let.
Patřil k významným představitelům barokní hudby. Napsal více než šedesát hymnů, jeho nejznámějším dílem je skladba Oslavuj Pána vší slávy a králů všech Krále (Lobe den Herren, den mächtigen König der Ehren).[1]
Jsou po něm pojmenovány kostely Neanderkirche v Düsseldorfu a Erkrathu. Rád navštěvoval pro inspiraci malebné údolí řeky Düssel, které bylo v devatenáctém století na jeho počest nazváno Neandertal. V roce 1856 zde Johann Carl Fuhlrott nalezl pozůstatky pravěkého člověka a tento druh se podle místa začal označovat jako neandertálec.[2]
