Jmění

Jmění je souhrn majetku osoby a jejích dluhů.[1] Jde proto o souhrn všech aktiv a pasiv dané osoby, tedy těch věcí, práv a závazků, které mají určitou hospodářskou cenu.

Historie

Jmění bylo zřejmě odjakživa bráno jako synonymum vlastnictví. Ve staročeštině se majetku říkalo slovy sbore, statek, jměnie. Slovo „jmění“ bylo vyjmuto ze slova „míti“, znamenalo tedy, že osoba, která majetek má, je vlastníkem.[2]

V občanském zákoníku z roku 1964,[3] který platil do konce roku 2013, jmění nijak definováno nebylo. České právo nicméně znalo zvláštní kategorii obchodního jmění, což byl soubor obchodního majetku (věcí, pohledávek a jiných práv a penězi ocenitelných hodnot, např. například práva obchodního tajemství nebo práva obchodní firmy, sloužících či určených podnikání) a závazků vzniklých podnikateli – fyzické osobě v souvislosti s jejím podnikáním, ne tedy vzniklých v souvislosti s jeho jinými aktivitami. U podnikající právnické osoby šlo naopak vždy o soubor jejího veškerého majetku a závazků.[4] Bylo také známo nadační jmění, které se již označuje jako nadační kapitál.

Pojem jmění

Od roku 2014 je podávána v § 495 občanského zákoníku legální definice jmění pro všechny osoby, podnikající i nepodnikatele – jměním osoby je souhrn jejího majetku a dluhů. Vzhledem k tomu může mít, na rozdíl od majetku, i zápornou peněžní hodnotu (předlužené jmění). Co se týče majetku, je chápán šířeji, patří sem všechny věci v právním smyslu, naopak nespadají do něj osobnostní statky člověka nebo ty nehmotné statky, které jsou předmětem osobnostních práv.[5]

Zvláštní případy jmění

Společné jmění manželů je tvořeno vším, co manželům náleží a má majetkovou hodnotu, ledaže si mezi sebou ujednají něco jiného nebo je rozhodnutím soudu zúženo.[6] Rodiče pak mají zvláštní povinnost pečovat o jmění dítěte.[7]

Organizovaný soubor jmění, který vytvořil podnikatel a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti, je obchodní závod (dříve podnik).[8] Naproti tomu základní kapitál tvoří jen souhrn vkladů, tvoří tedy pouze část jmění obchodní korporace.[9]

Po smrti fyzické osoby se z celého jmění zůstavitele, s výjimkou práv a povinností, které jsou vázány výlučně na jeho osobu, stává pozůstalost.[10]

Reference
  1. § 495 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „OZ“), dostupný např. na Zákony pro lidi.cz.
  2. CECHLOVÁ, Eva; TRUTNOVÁ, Jana. Historie, současnost a budoucnost institutu společného jmění manželů. Ad notam. Roč. 2006, čís. 2, s. 45–51. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine
  3. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dostupný např. na Zákony pro lidi.cz.
  4. § 6 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dostupný např. na Zákony pro lidi.cz.
  5. KOUKAL, Pavel; LAVICKÝ, Petr, a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. Praha: C. H. Beck, 2014. ISBN 978-80-7400-529-9. S. 1752.
  6. § 708 OZ.
  7. § 896 OZ.
  8. § 502 OZ.
  9. § 30 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), dostupný např. na Zákony pro lidi.cz.
  10. § 1475 odst. 2 OZ.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.