Jitřní paní (opera)

V domě rodiny Narcésů žije dědeček, matka a její (v opeře na rozdíl od činohry) dvě děti, Andrés a Dorina, dále stará služebná Telva a Martin, vdovec po nejstarší dceři, Angelice. Právě na den před čtyřmi roky, jen tři dny po svatbě s Martinem, se Angelika údajně utopila v řece. Její tělo nebylo nikdy nalezeno, a proto se ani nekonal její pohřeb. Celá rodina žije dosud ve stínu její smrti a ve smutku, protože matka míní, že všechno jiné by znamenalo zapomenout na Angeliku.

Na prahu domu se objeví zvláštní poutnice na cestě svatého Jakuba do Compostely. Protože poutníci mají přinášet domu požehnání, vpustí Narcésovi Poutnici dovnitř. Dědečkovi se jeví povědomá, ale nevzpomíná si, odkud ji zná. Děti si s ní hrají tak, že ji rozesmějí, ale její divný smích je vyplaší; Poutnice vysvětluje, že se ještě nikdy nezasmála. Je také překvapena, že cítí bít své srdce. Pak ji náhle přepadne únava a Poutnice usíná poté, co požádala děti, aby ji vzbudily před devátou hodinou. Ale než odbije devátá, musí děti na matčin pokyn samy do postele, a proto Poutnici nevzbudí.

Dědeček si přijde na to, že Poutnice je zosobněním smrti. Žena totiž vypráví, že byla ve vsi třikrát vždy tehdy, kdy někdo zemřel, a on sám se s ní kdysi setkal, když téměř zemřel před lety při důlním neštěstí, při němž zahynulo všech sedm Telviných dětí. Prosí Poutnici, aby nechala jeho rodinu být, protože se už kvůli ní natrpěli dost. Poutnice prozrazuje, že přišla kvůli Martinovi a že měla odnést v devět hodin u řeky jeho život, ale nepodařilo se jí to, protože prospala okamžik, kdy měl Martin zemřít. Pokorně vypráví, že pouze vykonává své poslání a že ji samotnou rmoutí, že musí být vždy přítomna, když někdo umírá. Vysvětluje dědečkovi, že její život není záviděníhodný – nemůže nikdy umřít, i když je smrtí samotnou. Dědeček ji nakonec lituje.

Zatím se vrací Martin, který byl v polích. Přináší odtamtud omdlelou dívku jménem Adela, která chtěla spáchat sebevraždu skokem do vody. Chce dívce pomoci a přes matčino zdráhání ji odnáší do bývalého Angeličina pokoje. Poutnice je překvapena, protože si uvědomuje, že byla poslána vlastně pro Adelu, aniž o tom věděla. Předpovídá však, že Adela ji bude znovu hledat o úplňku za sedm měsíců a napodruhé ji najde. Poutnice odchází pokračovat ve své cestě a na rozloučenou říká dědečkovi, že on a jeho rodina budou šťastni z jejího návratu, přestože až se vrátí, bude to proto, aby si odnesla Adelin život.

Uplynulo sedm měsíců, předvečer svatojánské noci. Adela se stala součástí rodiny, nevědomky převzavši někdejší úlohu Angeliky coby dcery, milenky a sestry, a je poprvé v životě šťastná. Snaží se potěšit matku tím, že nosí Angeličiny šaty, vykonává Angeličiny práce a vůbec se snaží co nejvíce podobat Angelice. Dokonce matku oslovuje „matko“ a vychovává „sourozence“ spolu s Telvou; hraje si s nimi a zpívá jim píseň o rytíři. Jen Martin se jí straní a je k ní hrubý.

Dědeček má strach, protože dnes se má vrátit Poutnice. Vyzvídá od Adely, zda ji něco netrápí, ale ta to popírá. Poutnice skutečně přichází, hraje si opět s dětmi a krátce hovoří s Adelou, kterou si má dnes večer odvést. Pak mluví s dědečkem, který se ji snaží přesvědčit, aby je nechala na pokoji, a vypráví jí o smrti Angeliky. Poutnice je překvapena – v době Angeličiny smrti zde nebyla. Začíná chápat, jak se věci mají.

Poutnice svede dohromady Adelu a Martina. Ti se konečně dají do hovoru a Martin Adele prozradí dvě tajemství. Prvním z nich je skutečnost, že Angelika není mrtvá, nýbrž utekla se svým milencem – Martin je viděl utíkat v loďce přes řeku. Cestou ztratila v řece šátek, a když z toho lidé usoudili, že se Angelika utopila, Martin jim to nevyvracel – nechal rodinu žít v domnění, že Angelika zemřela, aby neposkvrnil jejich vzpomínky na ni. Druhým tajemstvím je, že se do Adely zamiloval, avšak protože jeho žena je naživu, nemůže jednat podle svých citů. Martin také popisuje, že ve vsi nemá Adela dobrou pověst, protože se lidé domnívají, že si neoprávněně osobuje, co patřilo Angelice, a že se snaží ukrást Angelice manžela. Proto Martin míní, že musí odejít do Kastilie, aby uchránil Adelu před hněvem vesničanů. Když Adela jeho city opětuje, rozhodnou se alespoň dnešní noc ještě strávit spolu.

Když Angeličina matka slyší o náklonnosti mezi Adelou a Martinem, netěší ji sice, že by si Martin vzal někoho jiného než její dceru, ale dává novému páru své požehnání před odchodem na svatojánskou slavnost. Adela však ví, že o Martina brzy přijde, a proto si zoufá; Poutnice ji však povzbuzuje a posílá ji i děti, aby se dnes večer bavily.

Když se setmí a všichni odešli na slavnost kolem svatojánských ohňů, vrací se nikým nespatřena Angelika. Je zoufalá a vyčerpaná: její milenec ji už dávno opustil. Čtyři roky šla z ruky do ruky a žila z ruky do úst, nyní překonala pýchu a vrací se. Doufá, že jí rodina odpustí a Martin ji snad ještě má rád a přijme ji zpět. Poutnice jí vysvětluje, že není možné, aby se vrátila na své místo: to už zaujala jiná dívka. Poutnice sem byla poslána ne pro Adelu, ale pro Angeliku. To její čas nastal, aby doprovodila Poutnici k řece tentokrát doopravdy utonula, čímž uchrání pověst svou i své rodiny a ušetří jejich city. Angelika se zpěčuje, ale nakonec vyráží k řece. Poutnice následuje a povzdechne si, jak závidí lidem smrtelnost a lásku. – Ráno je nalezeno Angeličino tělo neporušené, ač se údajně utopila již před čtyřmi lety. Lidé to považují za zázrak; Angeličino tělo může být konečně pohřbeno a její rodina se může konečně vyrovnat s její smrtí.