Jindřich Halabala

Jindřich Halabala se narodil 24. května 1903 v Koryčanech do rodiny stolaře Štěpána Halabaly, jehož řemeslu se naučil v rodinné firmě mezi lety 1918 a 1920. Poté nastoupil na Státní československou odbornou školu pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí, kterou ukončil o dva roky později. Po škole nastoupil na praxi do Spojených UP závodů, kde se seznámil s jejich zakladatelem Janem Vaňkem. V roce 1922 zároveň začal studovat architekturu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze se specializací na nábytek a interiér u prof. Pavla Janáka. Studium dokončil v roce 1926. Ve stejném roce již vytvořil první návrhy nábytku a koberců. V roce 1927 byl na krátko zaměstnán v ateliéru Bohumila Hübschmanna v Praze, aby v roce 1928 konečně nastoupil do Spojených UP závodů jako vedoucí pražské prodejny v paláci Lucerna. V roce 1927 se Jindřich Halabala oženil s Pavlou Sekerkovou, se kterou měl dva syny; v roce 1929 syna Jindru a v roce 1935 syna Ivana. V roce 1930 byl přeložen do brněnské centrály Spojených UP závodů jako vedoucí ateliéru, kde až do roku 1946 pracoval na různých pozicích (prokurista, ředitel) a zásadně se tak zasloužil o komplexní pojetí výroby, propagace a prodeje. Později se začal zajímat i o předávání svých poznatků dalším generacím a mezi lety 1951 až 1954 externě přednášel na fakultě lesnického a dřevařského inženýrství při VŠPDI v Košicích. V roce 1954 byl jmenován mimořádným (a o rok později i řádným) profesorem a zahájil svoje dlouholeté působení na Dřevařské fakultě Vysoké školy lesnické a dřevařské ve Zvolenu, kde založil a vedl Vědeckovýzkumný ústav. Zde působil až do roku 1970, kdy odešel do důchodu.

Halabalovo dílo je považováno za spojení mezi inovativním českým kubismem z roku 1910, art decem z počátku dvacátých let a evropským moderním uměním po druhé světové válce. Jeho komerčně úspěšné designy byly silně založeny na designu Bauhausu.[2]

Halabala navrhl celou řadu nábytku, včetně židlí, stolů, příborníků, komod, květinových stojanů, konferenčních stolků a lamp. Obzvláště jeho legendární židle H 79 s rámy z ohýbaných ocelových trubek a jeho křeslo typu H 269 se těšily velké oblibě.[3]

• KUMPÁN, Josef; HALABALA, Jindřich; HANZELKA, Venant. Jak bydleti. [s.l.]: V. Hanzelka, 1932. 44 s.
• HALABALA, Jindřich; POLÁŠEK, Josef. Jak si zařídím byt levně, moderně, hygienicky. [s.l.]: Index, 1935. 133 s.
• Sestavovací nábytek (1940)
• HALABALA, Jindřich. Výroba nábytku. [s.l.]: Státní nakladatelství technické literatury, 1969. 316 s.