Jiřina Tvrdíková
Jiřina Tvrdíková (15. května 1923, Ťačevo - 2011) byla politická vězeňkyně. V sovětských vězeních Arzamasu a Ivanovu si odseděla 1,5 roku. Odsouzena na tři roky prací v sovětském gulagu na Uchtě. Zúčastnila se osvobozování Kyjeva a Karpatsko-dukelské operace. Po válce pracovala v samoobsluze a často pobývala v nemocnici kvůli zraněním z války. Zemřela v roce 2011.
| Jiřina Tvrdíková | |
|---|---|
| Narození | 15. května 1923 |
| Úmrtí | 2011 (ve věku 87–88 let) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
Narodila se a vyrůstala na Podkarpatské Rusi. Jejím otcem byl tamní četník.
Chtěla mít vlastní ordinaci a stát se doktorkou. O politiku nejevila pražádný zájem, dokud Němci nezačali během 2. světové války okupovat ČSR. Maďaři obsadili část Podkarpatské Rusi a tamní Češi se stali občany 2. kategorie. Jiřina musela odejít ze školy. Ve zmatku se Jiřina, na otcovo přání, rozhodla odejít ještě s pěti studentkami za štěstím do Ruska. Na hranicích je zadrželi ruští pohraničníci, kteří je přivítali v zemi ale následně je zatkli za špionáž. Od té chvíle byla Jiřina zbavena svobody a sovětský aparát si s ní nakládal jak mu se mu zachtělo.Odvezli ji do sběrného lágru a po vynesení rozsudku, bez možnosti obhajoby, odvezli ve vagónu pro dobytek do gulagu v Uchtě.
V lágru ji čekala práce na pile. Spolu s ostatními vězeňkyněmi pracovala i v těch nejkrutějších mrazech venku a čím méně práce udělala, tím méně jídla dostala. Snažila se ho sice šetřit ale její tělo stále chřadlo. Utrpení bylo tak velké, že se každý večer Jiřina modlila za svou smrt. Jednoho večera odešla do lesa s úmyslem usnout a už se neprobudit. Kdyby ji nenašla ruská prostitutka umrzla by. Starala se o ni a Jiřině se nakonec sen splnil. Z gulagu ji zachránilo povolání do armády. V roce 1942 nastoupila do zdravotního praporu svobodné armády, kde prodělala výcvik. Působila ve zdravotnickém praporu. Účastnila se bojů o Kyjev, Karpatsko-dukelské operace, u Liptovského Mikuláše byla zasažena do páteře hned vedle míchy. Její bratr Jan, přezdívaný „dítě pluku“, ve svých patnácti letech na Dukle zahynul. Konce války se dočkala v nemocnici v Popradu, odkud byla po válce převezena vrtulníkem do Prahy. Po válce ležela často v nemocnicích kvůli svým válečným zraněním. Pracovala jako prodavačka v samoobsluze. Do roku 1955 trpěla válečným traumatem a halucinacemi.