Jerzy Vetulani

Jerzy Adam Vetulani (21. ledna 1936, Krakov6. dubna 2017, tamtéž) byl polský neurovědec, farmakolog a biochemik, profesor přírodních věd, člen Polské akademie věd a Polské akademie učení v Krakově, jeden z nejčastěji citovaných polských vědců v oboru biomedicíny po roce 1965.[1]

Jerzy Vetulani
Narození21. ledna 1936
Krakov, Polsko Polsko
Úmrtí6. dubna 2017 (ve věku 81 let)
Krakov, Polsko Polsko
Alma materJagellonská univerzita (do 1957)
PracovištěFarmakologický ústav, Polská akademie věd
OboryFarmakologie, neurověda, biochemie
OceněníZlatý záslužný kříž (1990)
Vědecká cena Mikuláše Kopernika (1996)
Cena předsedy Rady ministrů (2003)
rytíř Řádu znovuzrozeného Polska (2004)
Krakovská kniha měsíce (2011)
 více na Wikidatech
DětiTomasz Vetulani
RodičeAdam Vetulani a Irena Latiniková-Vetulaniová
PříbuzníKrystyna Vetulaniová-Belfoureová (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Jeho otec Adam Vetulani byl historik práva a jeho matka Irene Latiniková byla biolog. Vetulani studoval biologii a chemii na Jagellonské univerzitě.

Spolupracoval s Farmakologickým ústavem Polské akademie věd v Krakově, kde působil jako profesor, vedoucí oddělení biochemie (1976–2006), zástupce ředitele vědeckých věcí (1994–2002) a místopředseda vědecké rady (2003–2017). Publikoval více než 200 původních výzkumných prací. Nejprve získal uznání za časnou hypotézu o mechanismu působení antidepresivních léků, spolu s Fridolinem Sulserem v roce 1975 naznačoval, že snížení jejich beta-adrenergních receptorů je zodpovědné za jejich účinky.[2] V té době (1973–1975) byl Vetulani profesorem na Vanderbiltově univerzitě. V roce 1983 získal cenu Anna-Monika II. třídy za výzkum mechanismů působení elektrokonvulzivní terapie. Kromě deprese se zabýval pamětí, závislostí a neurodegenerací.

Vetulani byl aktivní i v oblasti populární vědy a stal se v Polsku uznávaným popularizátorem vědy. V letech 1981–2002 byl šéfredaktorem časopisu Wszechświat (Vesmír). Od roku 2010 provozoval blog a byl aktivní na sociálních sítích. Vydal řadu populárních vědeckých knih, včetně dětské knihy Alenčin sen aneb Jak funguje mozek (2018).[3]

V Polské lidová republice byl aktivistou demokratické opozice, v roce 1980 se stal členem Solidarity. Byl ateistou, ale po několik desetiletí udržoval blízký a srdečný vztah s papežem Janem Pavlem II. Během svého života se účastnil několika uměleckých iniciativ: v padesátých letech byl uvaděčem kabaretu Piwnica pod Baranami a v posledním desetiletí života přednášel v živém časopise Gadający Pies (Mluvící pes). Ve volbách v roce 2002 byl kandidátem na starostu Krakova.

Veřejně podporoval legalizaci marihuany a depenalizaci všech drog pro dospělé uživatele. Často kritizoval represivní drogovou politiku v Polsku. Byl čestným členem Indian Academy of Neurosciences i Oxford Neurological Society, nositelem čestného doktorátu Lékařské univerzity ve Slezsku a Lékařské univerzity v Lodži, získal několik dalších ocenění a státních vyznamenání, včetně Zlatého kříže zásluh a rytířského kříže Polonia Restituta.

Knihy

Vydané v češtině

  • Alenčin sen aneb Jak funguje mozek, spolu s Maria Mazurková, Host, Brno, 2018 (populárně vědecká kniha pro děti)

Odkazy

Reference

  1. Nejčastěji uváděné vědci a vědecké práce v Polsku podávají zprávu o letech 1965 - 2001 na základě indexu Science Citation pro všechny globální publikace.. biotechnologia.pl [online]. [cit. 25.12.2018]. Dostupné online.
  2. Sulser F., Vetulani J.: Action of various antidepressant treatments reduces reactivity of noradrenergic cyclic AMP generating system in limbic forebrain, "Nature", 257, 1975.
  3. Přehled – Alenčin sen aneb Jak funguje mozek. iliteratura.cz [online]. [cit. 6.01.2018]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.