Jechi'amský konvoj

V listopadu 1947 přijala OSN plán na rozdělení Palestiny. Podle tohoto plánu měl být britský mandát nad Palestinou nahrazen dvěma samostatnými státy: židovským a arabským. Plán předpokládal začlenění celé západní Galileji včetně pobřeží do arabského státu. Zdejší židovská sídla se tak měla ocitnout pod arabskou vládou.

V důsledku emocí předcházejících konci britského mandátu se v Palestině v letech 1947–1948 rozpoutala občanská válka mezi Židy a Araby, která se v měsících a týdnech před koncem mandátu zostřovala a kromě izolovaného násilí a teroristických útoků nabývala ráz konvenční války.

Tato fáze arabsko-židovského konfliktu bývá také někdy nazývána válkou o silnice, protože právě kontrola dopravních tepen byla pro obě soupeřící strany klíčová.[1] V složité situaci se ocitly zejména židovské osady ve vnitrozemí západní Galileji. Kibuc Jechi'am byl od počátku roku 1948 obléhán Araby. 20. ledna 1948 napadlo kibuc přes 400 arabských ozbrojenců a osm obránců osady bylo zabito. Další útok se podařilo osadníkům odrazit 9. března. Padli tehdy tři Arabové.[2]

Koncem března 1948 se pokusil blokádu Jechi'amu prolomit židovský konvoj vyslaný z pobřežní nížiny. Vedl ho Ben Ami Pachter (בן עמי פכטר).[3] Konvoj vyrazil 28. března 1948 z Naharije. Tvořilo ho sedm nákladních vozů a 90 bojovníků. Po 25 minutách ale byl konvoj v prostoru arabské vesnice al-Kabri (poblíž nynějšího kibucu Kabri) napaden Araby a 47 Židů (včetně Ben Ami Pachtera) padlo.[4][5] Mezi padlými bylo i 18 členů mládežnické organizace ha-Šomer ha-Ca'ir z Kirjat Chajim.[4]

Obyvatelé kibucu pak byli vysvobozeni z obléhání až v květnu 1948 během Operace Ben Ami, pojmenované podle padlého velitele konvoje.

V roce 1950 byl v pobřežní nížině, v místech kudy se tehdy konvoj ubíral, založen mošav Netiv ha-Šajara (doslova „Cesta konvoje“), pojmenovaný podle této válečné epizody.[6]