Ježkův vlečkový most

Rozvoj výroby v tehdejší firmě K. & R. Ježek Blansko (později Adast a. s. Blansko) zavdal kolem roku 1911 k výstavbě tovární vlečky, která Ježkovu továrnu spojovala s železniční tratí.[1]

Pro potřeby překonání říčního koryta Svitavy bylo potřeba, aby na vlečce vznikl most. Pro tento účel využil investor rušený most v obci Mokropsích, kde překonával řeku Berounku, a odkoupil jej. Do Blanska byl most dopraven v roce 1912.[1]

V době kdy byla stavěna na nádraží průjezdní kolej pro rychlíky, si Ježkova továrna dojednala prodloužení koleje na úroveň továrny. Zde byla postavena točna s přístupem na most. Z točny byly vagony do továrny dopraveny pomocí lana a navijáku.[2] Toto řešení bylo z pohledu denního provozu na vlečce dostačující.

Na konci druhé světové války byl most Němci podminován a bylo v plánu jej vyhodit do povětří. Dne 9. května 1945 jej zachránil zaměstnanec Ježkovy továrny zámečník Karel Musil, který nepozorovaně most odminoval.[2]

Most v poválečném období nadále sloužil továrně K. & R. Ježek, která byla v roce 1946 znárodněna. V roce 1963 se stala továrna pobočným závodem Adamovských strojíren. K 1. lednu 1993 se blanenský závod vyčlenil ze strojíren jako samostatná akciová společnost. Od tohoto roku již vlečka a most nebyly využívány.[2]

V roce 1996 byla snesena kompletně vlečka a na místě zbyl jen most, který již sloužil pro pěší jen jako zkratka přes řeku.

Na začátku roku 2009 bylo rozhodnuto o úpravách koryta řeky z důvodu protipovodňové ochrany.[2] Most měl být při té příležitosti snesen.[3] Z důvodu, že o most žádný z předešlých majitelů neprojevil zájem, stal se tzv. věcí opuštěnou.

Správy mostu se tedy ujalo Blansko, které jej následně za symbolickou 1 Kč prodalo spolku Kolejová, která se o most stará.[2] Most byl tedy v říjnu 2009 snesen na nábřeží řeky Svitavy, kde byl umístěn.

Dne 24. února 2010 byl most vyhlášen kulturní památkou.[4]