Jasper Stuyven

Stuyven, jenž se narodil v Lovani, měl úspěšnou juniorskou kariéru. V roce 2009 ve věku 17 let vyhrál juniorský silniční závod na Mistrovství světa v silniční cyklistice. O rok později vyhrál další významné juniorské závody, a to Paříž–Roubaix Juniors a Remouchamps–Ferrières–Remouchamps.

Svou profesionální kariéru Stuyven odstartoval v týmu Bontrager–Livestrong. Za tým získal 4 vítězství, včetně celkového vítězství na Volta ao Alentejo.

V roce 2014 se Stuyven připojil k UCI WorldTeamu Trek Factory Racing, ve věku 22 let. Během této sezóny se zúčastnil své vůbec první Grand Tour, a to Vuelty a España. Získal třikrát 4. místo v etapě a závod dokončil na 9. místě v bodovací soutěži.[3]

Sezóna 2015 Stuyvenovi přinesla jeho do té doby nejvýznamnější vítězství, když vyhrál zredukovaný hromadný sprint o vítězství v 8. etapě. V etapě se však přimotal do nehody, v níž si zlomil člunkovitou kost, kvůli čemuž byl donucen ze závodu odstoupit.[4]

V roce 2016 Stuyven vyhrál belgickou klasiku Kuurne–Brusel–Kuurne díky sólo nástupu 17 km před cílem.[5] Také získal 5. místo na E3 Harelbeke. V červenci 2016 byl jmenován na startovní listině Tour de France 2016[6] a 3 dny nosil puntíkovaný dres pro nejlepšího vrchaře.

Stuyven byl součástí pětičlenné skupiny bojující o vítězství na Paříž–Roubaix. Nakonec získal 4. místo za vítězem Gregem Van Avermaetem (BMC Racing Team).[7] V květnu 2017 se zúčastnil Gira d'Italia 2017.[8] V 6. etapě Stuyven získal 2. místo za Silvanem Dillierem z týmu BMC Racing Team poté, co se dostal do pětičlenné úniku, který jel před pelotonem po většinu 217 km dlouhé etapy.[9] Stuyven dokončil závod na celkovém 98. místě a na 2. místě v bodovací soutěži za Fernandem Gaviriou (Quick-Step Floors).

V roce 2018 Stuyven získal umístění v top desítce ve většině jarních klasik, včetně 4. místa na Omloop Het Nieuwsblad[10] a 5. místa na Paříž–Roubaix, kde byl ve stíhací skupině se Sepem Vanmarckem a obhájcem vítězství Gregem Van Avermaetem.[10] Na Tour de France byl blízko k vítězství ve 14. etapě, ale 3 km před cílem, na posledním stoupání dne, byl předjet Omarem Frailem. Za svůj výkon byl oceněn cenou bojovnosti. V září vyhrál jednodenní závod Grand Prix de Wallonie předtím, než vyhrál svůj domácí závod, Grote Prijs Jef Scherens.

Na konci srpna Stuyven vyhtál etapový závod Deutschland Tour po zisku vedení v celkovém pořadí po 3. etapě.[11] Svou skvělou formu si udržel do podzimních klasik, kde získal několik umístění v top desítce včetně dvou pódiových umístění na Grand Prix de Wallonie a Tour de l'Eurométropole.

Před přerušením sezóny kvůli pandemii covidu-19 se Stuyvenovi dařilo. V úvodním víkendu belgické silničářské sezóny vyhrál klasiku Omloop Het Nieuwsblad před krajanem Yvesem Lampaertem a o den později získal 5. místo na Kuurne–Brusel–Kuurne.[12][13] Po restartujte sezóny získal dvě 5. místa, a to na Circuito de Getxo 2. srpna a v silničním závodu na Mistrovství Evropy 26. srpna.[14]

20. března Stuyven vyhrál svůj první monument kariéry, a to Milán – San Remo. Stuyven zaútočil 3 km před cílem na začátku sjezdu z Poggia, posledního stoupání závodu. Nikdo z taktizujících favoritů se ho nehodlal stíhat, a tak se ke osamělému Stuyvenovi dotáhl v posledním kilometru Søren Kragh Andersen. Zatímco hlavní skupina rychle zkracovala náskok čelní skupinky, Stuyven 200 m před cílem zaútočil. Ačkoliv byl na limitu, dokázal protonu cílovou pásku na 1. místě přímo před stíhací skupinou vedenou Calebem Ewanem a obhájcem vítězství Woutem van Aertem.[15]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jasper Stuyven na anglické Wikipedii.

• Trek–Segafredo

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jasper Stuyven na Wikimedia Commons