Jaroslav Plichta

Maturoval v roce 1948, hned poté byl pro své politické postoje perzekvován a mohl pokračovat ve studiu až v roce 1961. Vystudoval divadelní vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1966) a již v roce 1965 se stal členem činohry Národního divadla v Praze jako lektor (1. březen 1965 – 1. červenec 1967) a dramaturg (1. červenec 1967 – 31. červenec 1969), kde však už od 1. 1. září 1968 dlel kvůli emigraci na neplacené dovolené (31. července 1969 s ním byla rozvázána smlouva). Z politických důvodů emigroval v roce 1968 do SRN, kde byl pro své postoje a vzdělání velmi vstřícně přijat. Působil v televizi WRD a především jako vynikající pedagog na Uni Köln. Později promoval rovněž na Univerzitě v německém Kolíně nad Rýnem, jeho další specializací se stala psychologie, sociologie a speciální pedagogika. Od roku 1972 působil jako docent na Vysoké škole pro sociální práci a pedagogiku v Hagenu, později rovněž v Dortmundu. Pro své zcela mimořádné zásluhy byl posléze jmenován profesorem. Významně se rovněž angažoval v městských divadlech ve Frankfurtu nad Mohanem.

Během více než dvaceti let vybudoval a praktikoval systém skupinových činností terapeuticko – výchovného zaměření spolu s organizací terapeutického divadla s důrazem na přezkoušení osobnosti a sebeprožívání. Koncem sedmdesátých let organizoval pravidelná veřejná představení s psychologickou tematikou na univerzitách v Münsteru, Düsseldorfu, Kolíně nad Rýnem a Dortmundu. Vše většinou s originálními texty či s adaptacemi klasiků. Jeho dílo bylo opakovaně komentované a oceňované německým tiskem. Pod jeho supervizí se uskutečnila celá řada projektů pro mládež i dospělé v Hagenu a Dortmundu. Se svým dílem vystoupil rovněž na kongresu specializovaných pedagogů německy mluvících zemí v Essenu.

Po otevření hranic po roce 1989 se konečně vrací zpět do své vlasti a rozhoduje se své celoživotní vědomosti a schopnosti předat českým studentům. Zapojuje se do zcela jedinečného projektu na Institutu pedagogiky volného času v Praze (IPVC v letech 1994 – 1997). Stává se otcem unikátního studijního oboru aplikované psychologie. Při své výuce, kladl nesmírný důraz na kvalitu osobnosti budoucího psychologa, terapeuta či pedagoga. Vycházel z přesvědčení, že psychologii nelze učit pouze z knih v přelidněném přednáškovém sále. Proto si pro svůj projekt "aplikované" psychologie vybral pouze 40 nejlepších studentů, kteří měli možnost vedle klasické výuky, zažít psychologické metody a postupy tzv. na vlastní kůži. Jeho prožitkově – vzdělávací přístup měl mimořádný úspěch. Většina jeho studentů se stala výraznými osobnostmi naší současnosti.

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Plichta