Jaroslav Očenášek

Vystudoval na brněnské konzervatoři hru na varhany u Eduarda Treglera. Dle pamětí Bohumila Zábranského (varhaník v Kelči) byl Očenášek jeden z nejnadanějších žáků Leoše Janáčka. Stal se učitelem hudby a sbormistrem v Brně. Roku 1925 odešel do Bohumína a kromě pedagogické činnosti byl zde ředitelem kůru. Stejná zaměstnání vykonával později i v Kelči na Zlínsku až do roku 1949. Krátce byl tajemníkem osvětového odboru Jihomoravského národního výboru ve Zlíně. Od roku 1950 pracoval jako městský archivář.

Za svého pobytu v Kelči se věnoval studiu lidového hudebního folklóru a vlastivědnému výzkumu kraje. Podařilo se mu založit a vybudovat vlastivědné muzeum a po mnoho let řídil lidovou kapelu. Výsledkem jeho práce byly i monografie „Historie starobylého města Kelče“ a „Staroslavné město Kelč s okolím v dějinách národa českého a slovanského“. Zabýval se i technologií výroby foukacích harmonik a vypracoval návrhy na její zdokonalení. Byl předlohou postavy Očenáš ve filmu Všichni dobří rodáci (1969) režiséra Vojtěcha Jasného.

Napsal četné chrámové skladby, z nichž nejzávažnější je Česká mše národní op. 13 pro smíšený sbor varhany a orchestr. Zkomponoval rovněž hudbu pro vánoční hru Zrození lásky, hra o narození Páně v 5 jednáních.

Zkomponoval 17 lidových zpěvoher a pro některé z nich sám psal i texty. Tiskem vyšly:

• Srdce láskou zmámené (1937)
• Krise (obraz ze života podhoráckého lidu s hudbou a se zpěvy o třech jednáních, 1937)
• Něšťastný šafářův dvoreček (1941)
• Ta naše písnička česká (1941)

Pro svou kapelu zkomponoval řadu tanečních skladeb a pochodů. Psal i písně a sbory pro soubory mládeže.