Jaroslav Lindauer

Vyučil se obchodním příručím. Po roce 1945 působil jako ředitel nákupního družstva pro železářské zboží v Praze-Nuslích.[2]

V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za ČSSD (respektive jako reprezentant Ústřední rady odborů).[3] Po parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, opět za sociální demokraty.[4] Ve volbách do Národního shromáždění roku 1948 se stal poslancem Národního shromáždění za sociální demokraty zvoleným ve volebním kraji Plzeň. V červnu 1948 po splynutí ČSSD a KSČ přešel do poslaneckého klubu komunistů. V Národním shromáždění setrval do voleb v roce 1954.[5]

Během únorového převratu v roce 1948 patřil k levicové frakci sociální demokracie loajální vůči KSČ, která v sociálně demokratické straně převzala moc. V březnu 1948 byl generálním tajemníkem Akčního výboru Národní fronty v parlamentu. Podílel se na politické likvidaci svých stranických kolegů.[2][6] V jiném pramenu je uváděno, že se po převratu roku 1948 stal novým generálním tajemníkem sociální demokracie.[7]

Po sloučení sociální demokracie s komunisty byl v červnu 1948 kooptován do Ústředního výboru Komunistické strany Československa.[8]