Jaroslav Feyfar

Jaroslav Feyfar se narodil 3. března 1871 v Praze. Po studiu na akademickém gymnáziu studoval medicínu a vojenskou službu absolvoval jako lékař. V roce 1903 nastoupil jako lékař v Jilemnici a o rok později se seznámil se svou budoucí manželkou Adou Tauchmanovou, usadil se v Jilemnici a založil rodinu.

Po vypuknutí 1. světové války byl povolán do Josefova, kde sloužil jako lékař. Během epidemie španělské chřipky onemocněl a choroba zanechala trvalé následky na jeho zdraví. Zemřel na zápal plic 19. března 1935.

Stal se legendární postavou „lékaře s fotoaparátem“, v jehož snímcích se odráží silné přilnutí k tamnímu kraji. Kromě fotografování se věnoval také hře na klavír, malování a sportu. Jeho velkou zálibou byla četba, v knihovně měl přibližně 15 000 svazků.

Tvorbu Jaroslava Feyfara lze rozdělit do dvou základních kategorií. První tvoří exteriérové portréty, druhou pak krajinářské motivy. Za nejvýraznější snímky jsou označovány záběry života v Jilemnici, které zachycují soudobý styl života a jsou Feyfarovým nejosobitějším vkladem do dějin fotografie u nás.

Většina jeho snímků byla vytvořena do roku 1910. Přinášejí svědectví o přetvoření fotografického obrazu na ušlechtilé fotografické tisky. Pokud je známo, byl Feyfar jediným fotografem v Krkonoších před rokem 1918, který stylizoval obrazy hor do gumotisků a pigmentů. Pomocí těchto technik usilovali secesní piktorialisté o uměleckou výpověď.

• 
  Zvědavá ulička v Jilemnici, (1907), sbírka Scheufler
• 
  Žně u Jilemnice, sbírka Scheufler
• 
  Demonstrace na jilemnickém náměstí za všeobecné hlasovací právo, (1907)
• 
  Cesta
• 
  Typy z Jilemnice, (kolem 1908)