Jaroslav Eduard Dvořák

Jaroslav Dvořák absolvoval Střední výtvarnou školu v Praze (1960-1964). V letech 1966-1972 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru prof. Jana Smetany. V červnu 1987 byl jedním ze zakládajících členů Volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece a zúčastnil se první společné výstavy v jízdárně zámku v Kolodějích.

Působil jako docent na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UK v Praze. Od roku 1987 spolupracoval s městem Český Dub, které navštěvoval také se svými studenty. V letech 1987-2009 zde vytvořil několik sochařských realizací.

Zúčastnil se kolektivních výstav ve Finsku, Francii, Rakousku, Indii, v Budapešti, Sofii, Rize a Moskvě[1] a sochařského sympozia v Kutné Hoře.

Dvořákova generace byla dobře obeznámena se světovým uměním a vědomě navazovala na předválečné výtvarné tendence i na zakladatele české poválečné moderny 60. let. Sami však vstoupili na výtvarnou scénu v době nejtvrdší normalizace v 70. letech a až do konce komunistického režimu nedostali možnost vystavovat v oficiálních galeriích. Jejich tvorba vznikala v soukromí a reagovala mimo jiné i na syrové prostředí různých provizorních prostor, kde malíři a sochaři vystavili svá díla pro okruh přátel a známých. Širšímu publiku se mohli členové nově založeného Volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece představit až krátce před pádem komunistického režimu roku 1988 na první společné výstavě v jízdárně zámku v Kolodějích.

Ve své rané tvorbě se Jaroslav Dvořák věnoval figuraci a navazoval na civilistní malbu první poloviny 20. století. Pro toto období je charakteristická narativně koncipovaná kresba, podaná v malířské zkratce, a napětí jemně odstíněných ploch hnědých tónů a bílé.[3]

Od osmdesátých let se hlavním tématem Dvořákovy tvorby staly krajiny a zátiší. V přírodě, která se na první pohled jeví jako neustálý proces proměn, zrodu, růstu a zániku, Dvořák nalézá systém a řád. Barevná škála jeho obrazů vychází z barev přírodních materiálů a převažují v ní hnědi a okry, s místními tlumenými akcenty zelené a sieny pálené a kontrastní bělobou.[4] Jeho kompozice se vyznačují kontrasty čistých ploch a neklidnou detailní kresbou zachycující prchavé představy a jevy pod povrchem věcí, skryté zrakovému vnímání.[5] Některé své velkoformátové malby kombinuje s kovovým reliéfem (Kalendář, 500 x 300 cm, olej a mosazný plech na dřevě, 1994).

V devadesátých letech Dvořák ve svém hledání výrazových prostředků začal využívat přírodní materiály a přirozeně přešel k třírozměrným instalacím (Hnízdiště, 1991, Obora, 1993). Objekty jsou pro něj intimním místem osobní koncentrace, ve kterých hledá podprahové propojení s prehistorickými dobami, kdy podobné objekty nebyly vnímány jako umění, ale jako symboly toho, co člověka přesahuje i ochraňuje.[4]

• 
  Exteriér, olej na plátně 150 x 100 cm, 1979
• 
  Zákoutí, olej na plátně 90 x 80 cm, 1980
• 
  Rybářské zátiší, olej na plátně 88 x 95 cm, 1981
• 
  Lovecké zátiší, olej na plátně 89,5 x 71,5 cm, 1985, soukromá sbírka
• 
  Posezení, olej na plátně 116 x 100 cm, 1985
• 
  Vzkazy VIII, olej na plátně 61 x 55 cm, 1991
• 
  Remízek, olej na plátně 54 x 96 cm, 1993
• 
  Korpus, olej na plátně, 160 x 125 cm, 1996

Pro město Český Dub po dva roky tvořil objekt z dubového dřeva v místě rajského dvora tamní johanitské komendy, kde byl archeology objeven románský kříž. Dvořákův Dubový kříž, který tvoří specifickou dominantu místa a budí zájem turistů, byl slavnostně vysvěcen roku 2008. V následujících letech vytvořil v Českém Dubu vodoteč v areálu terasy hotelu Koruna a pietní místo na hřbitově.[6]

Jaroslav Eduard Dvořák, Český dub (2008)

Jaroslav Eduard Dvořák, hřbitov Český Dub

Jaroslav Eduard Dvořák, terasa hotelu Koruna, Český Dub

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Eduard Dvořák na Wikimedia Commons
• Jaroslav Eduard Dvořák v informačním systému abART
• Oficiální stránky města Český Dub: Doc. ak. mal. Jaroslav Eduard Dvořák
• Nadace proměny, Příběh dřeva a kamene, Koloděje
• Vernisáž výstavy v galerii Millenium, 2018, YouTube video