Jaroslav Boudný

Pocházel z úřednické, respektive buržoazní rodiny. Z politických důvodů byl místo běžné základní vojenské služby přidělen k technickému vojenskému praporu. V mládí se aktivně věnoval sportu. Od roku 1956–1960 závodně boxoval za Tatra Smíchov, později za závody Praga a závodně vzpíral za Slavoj Vyšehrad. Následně vystřídal různá dělnická zaměstnání.

V letech 1975–1989 byl pod dozorem Státní bezpečnosti, která sledovala jeho aktivity v rámci ilegální náboženské činnosti a výroby samizdatové literatury. V evidenci agentů a spolupracovníků StB není evidován.

V devadesátých letech byl jednatelem soukromé společnosti. Skrze tyto aktivity se následně dostal k neziskové terapeutické práci s dětmi z Fakultní nemocnice v Motole. Na přelomu tisíciletí zajišťoval mediální poradenství pro sochaře Jiřího Vydru.[2]

Po odchodu do důchodu krátce pracoval jako asistent ředitele strojírenské firmy.[3]

Některé své vzpomínky a úvahy publikoval v internetových periodikách Neviditelný Pes, Britské listy aj. Jako pamětník vystupoval v několika dokumentárních pořadech. V televizním cyklu Fenomén Underground (díl Předci a paralely),[4] který v roce 2014 natočila Česká televize, vzpomínal na život pražské mládeže v padesátých letech. V Magazínu Víkend na TV NOVA uváděl v roce 2015 na pravou míru nesmyslně idealizovanou legendu Vyšehradských jezdců.[5]

Své vzpomínky na mládí ve skautingu a následně mezi pražskou buržoazní mládeží 50. a 60. let 20. století – mezi tzv. pásky – sugestivním a čtivým způsobem shrnul ve své vzpomínkové knize Trafouš, páskové, Vyšehradští jezdci a jiné vzpomínky (2011).[6][7]