Jarosław Kaczmarczyk

Jarosław Kaczmarczyk (26. července 1885, Binczarowa, Rakousko-Uhersko – asi 1944) byl polský a lemský politik, právník a prezident Lemko-rusínské republiky. Přestože jeho snahy skončily neúspěchem, je dodnes Lemky oslavován.

PhDr. Jarosław Kaczmarczyk
Jarosław Kaczmarczyk
Narození26. července 1885
Binczarowa, Rakousko-Uhersko
Úmrtí1944?
Alma materPrávnícká fakulta Lvovské univerzity
Povolánípolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Mládí

Jarosław Kaczmarczyk se narodil v obci Binczarowa. Jeho otec byl známý kněz a polský aktivista, reverend Teofil Kaczmarczyk, který byl pro-lemkovský a podporoval politiku Lemků. Mladý Jarosław viděl ve svém otci vzor. Na jeho přání studoval na Lvovské univerzitě, kde získal doktorát filosofie.

Politik

Během první světové války sloužil Kaczmarczyk v rakousko-uherské armádě. Po skončení války chtěl Kaczmarczyk využít rozpad Rakousko-Uherska a rozhodnout o politickém osudu Lemků. V důsledku toho zorganizoval Kaczmarczyk a několik dalších aktivistů (především řeckých katolických kněží, učitelů, právníků, a Rolníků) politické hnutí v Karpatech. Výsledkem bylo dne 5. prosince 1918 vyhlášení nezávislosti Lemko-rusínské republiky ve Florynce.

Během tohoto období byl Kaczmarczyk v čele Rusínské rady ve své rodné vesnici Binczarowa. Jako mnoho Lemků své doby, cítil silnou kulturní blízkost k Rusům a obhajoval spojení s Ruskem. Vzhledem k tomu, že Kaczmarczyk byl antikomunista a v té době nebylo spojení s Ruskem možné, podporoval proto spojení s Československem jako provizorní řešení do doby, než skončí občanská válka v Rusku ve prospěch bílých.

V lednu 1919 se Kaczmarczyk stal prezidentem republiky. Nově vzniklé Polsko však mělo s Lemky jiné plány, chtělo převzít kontrolu nad republikou. To vedlo k četným konfliktům. Stovky Lemků, které sloužily v polské armádě, uprchly do zahraničí pronásledováni armádou. Ve snaze tuto krizi vyřešit, přijel roku 1919 Kaczmarczyk do Varšavy vyjednávat.

Republika neměla valnou politickou, ani vojenskou sílu nezbytnou k obraně svých práv. Osud republiky byl definitivně zpečetěn uzavřením Saint-Germainské smlouvy, která přidělila Halič (a celkově i Lemko-Rusínsko) Polsku. Zpočátku nebyli Lemkové ochotní se připojit, ale postupem času se podvolili.

Pád a pozdější život

Dne 8. ledna 1921 byl Kaczmarczyk zatčen a v červnu postaven před soud. Hájil sebe a svou činnost tím, že Lemkové chtěli s Polskem dobré vazby a obchodní vztahy. Na konci roku byl zproštěn všech obvinění a propuštěn.

Poté si Kaczmarczyk otevřel právnickou praxi ve městě Muszyna u hranic s Československem. V roce 1923 krátce navštívil USA, ale odmítl pozvání do čela Lemkovského kongresu v New Yorku.

Od této chvíle se mezi Lemky moc neobjevoval. Je pravděpodobné, že přišlo rozčarování a zklamání z let 1918–20. Po roce 1923 toho není o Kaczamarczykovi moc známo, jedině to, že byl aktivní v advokacii přinejmenším do vypuknutí druhé světové války v roce 1939.

Odkaz

I přes jeho předčasný odchod do důchodu z politického života, Kaczmarczyk a jeho vlastenecká činnost zůstala Lemkům v paměti, a dodnes v něm chovají velkou úctu, podobně jako Američané k Georgi Washingtonovi, především za to, že úspěšně přitáhl mezinárodní pozornost na ve světě pozapomenutou krajinu, jakou je Halič.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.