Jaromír Glac

V létě roku 1977 podepsal Chartu 77. Poté, co zbylí dva ostravští signatáři Charty odešli do exilu, byl Glac po jistou dobu jediným chartistou v tomto regionu. Bylo mu tehdy přes 20 let a byl pod trvalým dohledem Státní bezpečnosti. V 80. letech patřil mezi nejznámější ostravské disidenty. Měl informace o nezávislé scéně a kontakty na polské kanály pro šíření samizdatu. Byl v koordinačním výboru Hnutí za občanskou svobodu. Na rok 1990 se plánovalo, že se stane mluvčím Charty 77.[2]

Profesně je k roku 1989 uváděn jako elektrikář podniku Nová huť Klementa Gottwalda Ostrava, bytem Ostrava.[3]

V listopadu 1989 patřil mezi hlavní postavy Občanského fóra v Ostravě.[4][5] V prosinci 1989 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 63 – Ostrava II, Severomoravský kraj) jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1990.[6][7]

V únoru 1990 ovšem Úřad na ochranu ústavy a demokracie zjistil, že v seznamech agentů Státní bezpečnosti je uveden jistý Jaromír Glagoš. Podle zápisu ovšem bylo zřejmé, že příjmení bylo dodatečně upravováno přidáním oš a změnou písmena c na g. Shodovalo se rodné číslo a Jaromír Glac se doznal, že spolupráci s StB udržoval (krycí jméno JIRKA). Vzdal se mandátu a odešel z politiky. Tvrdil ovšem, že nikoho neudal a že působil jako dvojitý agent.[2][8]