Jarmila Gerlichová-Petrusková

V letech 1925–1930 pracovala jako učitelka češtiny a francouzštiny na reálných gymnáziích ve Valašském Meziříčí, v Přerově a Rimavské Sobotě. V roce 1935 byla kvůli členství v KSČ propuštěna ze státních služeb a pracovala pak v Praze na sekretariátu Společnosti pro hospodářské styky se Sovětským svazem a v redakci Rudého práva. Následně v letech 1935–1937 studovala v Sovětském svazu. Po návratu působila ve stranickém hnutí v Moravské Ostravě a v Praze. Za okupace se zapojila do komunistického odboje. Společně se svou sestrou Věnceslavou Petruskovou byla zatčena Gestapem 1. listopadu 1941. Obě byly do konce války vězněny v Ravensbrücku. Manžel Jarmily Gerlichové Karel Gerlich (nar. 1908) byl 14. ledna 1943 popraven v Berlíně ‑Plötzensee. Po návratu z koncentračního tábora pracovala Jarmila Gerlichová ve stranickém aparátu ve Valašském Meziříčí.

Bydlela ve Valašském Meziříčí.[1] Roku 1945 se uvádí jako profesorka ve Valašském Meziříčí.[4] Podle jednoho zdroje zahynula 3. května 1945 při pochodu smrti u města Lütz.[1] Podle jiných pramenů ale žila i po válce a politicky se angažovala. VIII. sjezd KSČ ji zvolil náhradnicí Ústředního výboru Komunistické strany Československa.[5]

V letech 1945-1946 byla poslankyní Prozatímního Národního shromáždění za KSČ. V parlamentu setrvala do parlamentních voleb v roce 1946.[6]Zemřela v roce 1978.