Janna Levinová

Janna J. Levinová (* 1967) je americká teoretická kosmoložka, popularizátorka vědy, spisovatelka a docentka fyziky a astronomie na newyorské Barnardově koleji Kolumbijské univerzity.[1][2]

Janna Levinová
Narození1967 (54–55 let)
Alma materKolumbijská univerzita
MIT
Povoláníastrofyzička, spisovatelka
ZaměstnavatelUniverzita v Cambridgi
OceněníGuggenheimovo stipendium (2012)
Webwww.jannalevin.com
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Odborně se zaměřuje na výzkum raného vesmíru, teorii chaosu a černé díry. Věnuje se především topologii vesmíru, dilematu jeho konečnosti či nekonečnosti, kosmologickým aspektům teorie strun a více dimenzí, stejně jako gravitačním vlnám v modelu prostoročasu.[3][1] Působí také jako ředitelka pro vědu v brooklynském středisku umění a inovace Pioneer Works.[4]

Vzdělání a výzkum

V roce 1988 ukončila bakalářský program astronomie a fyziky na Barnardově koleji se zaměřením na filosofii (B.A.). O pět let později získala doktorát z postgraduálního studia teoretické fyziky na Massachusettském technologickém institutu (Ph.D.).[2][1]

Výzkumné projekty vedla v Centru částicové astrofyziky na Kalifornské univerzitě v Berkeley a také v oddělení aplikované matematiky a teoretické fyziky Cambridgeské univerzity. V roce 2004 nastoupila na oddělení fyziky a astronomie Barnardovy koleje Kolumbijské univerzity.[1]

Publikační a přednášková činnost

V roce 2006 vydala román A Madman Dreams of Turing Machines (česky doslovně: Šílenec sní o Turingových strojích), v němž beletrizovala životy a úmrtí matematiků Kurta Gödela a Alana Turinga, kteří se nikdy nepotkali. K napsání ji dovedlo pátrání po hranicích vědění.[4] Americký PEN Klub ji za knihu v roce 2007 udělil Cenu Roberta W. Binghama a obdržela také Cenu Mary Shelleyové.[1]

Esejemi doprovodila umělecké výstavy v anglických galeriích, jakými jsou malířská akademie Ruskin School of Drawing and Fine Art nebo Hayward Gallery.[5] Na konferenci TED.com přednesla 1. března 2011 příspěvek nazvaný „The sound the universe makes“ (Zvuk, který vydává vesmír).[6] V roce 2012 se stala příjemkyní Guggenheimova stipendia.[7]

Výbor z díla
  • Jak vesmír přišel ke svým skvrnám. Deník o konečném čase a prostoru. (Argo, 2003, z orig. How the Universe Got Its Spots: Diary of a Finite Time in a Finite Space. ISBN 80-7203-504-5)
  • A Madman Dreams of Turing Machines (2006)
  • Vesmírné blues: Černé díry, gravitační vlny a historie epochálního objevu (Paseka, 2016, z orig. Black Hole Blues and Other Songs from Outer Space; o historii LIGO a detekci gravitačních vln v roce 2015, ISBN 978-80-7432-746-9)[8][9]

Soukromý život

Janna Levinová má dvě děti, syna (nar. 2004) a dceru (nar. 2007). Na střední škole se matematice ani fyzice nevěnovala a oficiálně školu neukončila. Příčinou se před jejími sedmnáctými narozeninami stala dopravní nehoda. Vozidlo, v němž cestovala, narazilo do mostu a následně se zřítilo do kanálu. V nemocnici pak strávila období konce školy. Přesto byla přijata na Barnardovu kolej.[4][7]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Janna Levin na anglické Wikipedii.

  1. Profile: Janna Levin, Associate Professor of Physics and Astronomy [online]. Kolumbijská univerzita [cit. 2018-04-04]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Janna Levin, Physicist [online]. TED [cit. 2018-04-04]. Dostupné online. (anglicky)
  3. LEVIN, Janna. In space, do all roads lead to home? [online]. Plus Magazine [cit. 2012-08-09]. Dostupné online. (anglicky)
  4. Natalie Wolchover. Meet Janna Levin, the Chillest Astrophysicist Alive [online]. Wired, 2016-05-14 [cit. 2018-04-04]. Dostupné online. (anglicky)
  5. The Office of Janna Levin: Art [online]. Janna Levin [cit. 2012-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-08. (anglicky)
  6. The sound the universe makes: Janna Levin on TED.com [online]. TED Blog, 2011-03-15 [cit. 2012-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
  7. The Office of Janna Levin: Bio + Photos [online]. Janna Levin [cit. 2012-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-29. (anglicky)
  8. GRIBBIN, John. A Billion Year-Old Postcard: The collision of two black holes produced more than a trillion times the power of a billion Suns.. www.wsj.com. The Wall Street Journal, 25-03-2016. Dostupné online [cit. 25-03-2016]. (anglicky)
  9. Black Hole Blues [online]. The American Scholar [cit. 2018-04-04]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.