Janina Lewandowska

Jana Lewandowska se narodila v tehdy ruském Charkově významnému polskému generálovi Józefovi Dowboru-Muśnickému a Agnieszce, rozené Korsońské. Její sestrou byla Agnieszka Dowbor-Muśnicka, polská protinacistická odbojářka popravená během masakru v Palmiry.[2] Po návratu do Polska žila s rodiči v Batorově. Po absolvování gymnázia v Poznani studovala na hudební konzervatoři. Snažila se stát zpěvačkou, ale otcův nesouhlas a její slabý hlas jí v tom zabránily. Pracovala na poště a příležitostně na polské Národní výstavě.[3]

Na střední škole se pod dojmem ukázek na letišti Ławica začala zajímat o plachtění. Byla členkou poznaňského aeroklubu. Absolvovala Vyšší pilotní školu a kurzy radiotelegrafie ve Lvově a Dęblinu. V roce 1937 byla vyslána do radiotelegrafického kurzu ve Lvově, kde se školila na tiskařských strojích, tzv. "juzach", které byly tehdy ve výbavě armády. Získala hodnost kadeta a později byla povýšena do hodnosti podporučíka v záloze.[4]

Jako první žena v Evropě provedla seskok padákem z výšky 5 km. Během výstavy kluzáků v Tęgoborze u Nového Sącze se seznámila s poručíkem Mieczysławem Lewandowskim (1892–1964), instruktorem kluzáků a dříve důstojníkem 10. sapérského pluku. Vzali se 10. června 1939.[5][6]

Dne 3. září 1939 se na cestě z Nekly do Września připojila ke kolovému oddílu letecké základny č. 3, kterému velel důstojník 3. leteckého pluku, kapitán pilot Józef Sidor. Sověti ji pravděpodobně zajali 22. září v oblasti Husiatyn. Podle jedné verze byla sestřelena Němci a při seskoku padákem se ocitla na sovětské straně, kde byla jako polská podporučice zajata.[7] Podle jiné verze byla sestřelena Rudou armádou nad východním územím.[8]

Nejprve byla držena v Ostaškově, poté v táboře Kozelsk.[9] Zůstali tam její známí z letectva, s nimiž udržovala kontakt; jedním z nich byl podporučík Michał Kulikowski, lékař 51. průzkumné letky.[10] Její osoba byla zmíněna v táborových vzpomínkách dalších vězňů tábora Kozelsk: majora Kazimierze Szczekowského a Włodzimierze Wajdy (popisují, že se statečně a vzorně držela na nohou a že byla pozvána na skromnou večeři)[11], dále Witolda Ogniewicze[12] či Henryka Gorzechowského.[12]

Lebka Janiny Lewandowske v muzeu v Lusowě

Wacław Mucho ve svých vzpomínkách uvedl, že obecně se u ostatních vězňů v táboře nevědělo, kdo je Lewandowská původem, a pouze se proslýchalo, že je příbuzná nebo dcera generála.[11] Informace o zadržování Janiny Lewandowské v sovětském táboře předal jejím příbuzným (konkrétně její sestřenici Zofii Ostromęcké z Dowbór-Muśnických). Podle vyprávění Rafała Bnińskiho měla Janina Lewandowská v kozelském táboře samostatnou místnost a účastnila se tajného náboženského života tábora, mimo jiné i pečením oplatků, za což čelila prezekucím.

Transport z tábora vyrazil kolem 20. dubna 1940. S největší pravděpodobností následující den nebo o dva dny později, 22. dubna 1940 (v den jejích narozenin), byla jako jediná žena mezi oběťmi zavražděnými v Katyni zavražděna důstojníky NKVD. Oběti této části katyňského masakru byly pohřbeny na současném polském válečném hřbitově v Katyni.[13]

Tělo Janiny Lewandowské našli Němci při první exhumaci z katyňských hrobů v roce 1943. Byl u toho mimo jiné Józef Mackiewicz.[14] Byla jedinou ženou exhumovanou z hrobu, což Němci nedokázali vysvětlit a z obavy před nečekanými propagandistickými dopady tuto skutečnost nezveřejnili. O dva roky později se její lebka spolu s dalšími šesti lebkami dostala z Katyně do rukou profesora Gerharda Butze z katedry soudního lékařství německé univerzity ve Vratislavi. Těsně před svou smrtí v roce 1997 prozradil tajemství svým spolupracovníkům. Identifikována byla v květnu 2005 metodou superprojekce na katedře soudního lékařství Lékařské akademie ve Vratislavi.[15]

Hrob rodiny Dowbor-Musnicki, kde je Janina Lewandowska pohřbena

Po identifikaci 4. listopadu 2005 byla lebka s vojenskými poctami pohřbena ve speciální urně v hrobce rodiny Dowbor-Muśnicki na hřbitově v Lusowě.[3]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Janina Lewandowska na polské Wikipedii.

• Galerie Janina Lewandowska na Wikimedia Commons