Jan Opsimates

V Morkovicích, kde se Jan Opsimates (vlastním jménem Morkovský či Mrkvička[2]) narodil, byl českobratrský sbor, v jehož okruhu se Janovi dostalo vzdělání. Poté začal působit jako preceptor šlechtické mládeže, a tak se dostal se svými svěřenci i ke studiu na zahraničních univerzitách. Od konce 90. let 16. století až do roku 1607 tímto způsobem studoval a cestoval po mnoha místech Evropy. Poté se usadil v Praze a začal se věnovat vydavatelské činnosti. Během českého stavovského povstání se pohyboval v blízkosti Alžběty Stuartovny, manželky „zimního krále“. Krátký čas působil jako diplomat v Altdorfu a Norimberku. Po bitvě na Bílé hoře se stal exulantem a jeho další osudy nejsou známy.[3]

Jeho nejdůležitějším vydaným dílem byl Strejcův český překlad Kalvínova teologického traktátu Institutio Christianae Religionis, který vyšel ­pod dlouhým názvem Pobožná Dusse, Genž k Známosti Boha hořjss... (dostupné online). Kromě češtiny vydával Opsimates i díla v němčině a jiných jazycích.[4] V české předbělohorské společnosti byl považován za náboženského extremistu a stavovská obec si od něj udržovala odstup i po zvolení Fridricha Falckého.[2][5]

Štambuch neboli album amicorum je památník. Jan Opsimates ve svém štambuchu shromáždil od března 1598 do července 1620 590 zápisů ze 79 míst Čech, Moravy, zejména ale z území nynějšího Německa, Švýcarska, Nizozemska, Belgie, Anglie, Francie a Itálie. Zápisy jsou psány latinsky, řecky, hebrejsky, německy, francouzsky, italsky, španělsky, anglicky, nizozemsky i turecky, rovněž polsky a česky.[3] Ve velké míře se vztahují ke kalvinisticky orientovaným univerzitám v Nizozemsku, Švýcarsku a Německu.[6][7] Do památníku přispěl např. v roce 1605 Václav Budovec z Budova a Karel starší ze Žerotína. Z 18. července 1616 je v památníku podpis anglického prince Karla.[3] Štambuch se nachází v Londýně, v rukopisném odd. britského muzea – pod značkou Egerton MSS.1220 Joh. Opsimathes of Moravia. Autograph 1598–1620, pap. 120 fol.[7]