Jan Morávek (spisovatel)

Jan Morávek, (1. května 1888, Kamenný Přívoz[1] – 4. dubna 1958, Praha) byl český spisovatel. Do literatury vnesl téma Posázaví.

Jan Morávek
Jan Morávek
Narození1. května 1888
Kamenný Přívoz
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí4. dubna 1958 (ve věku 69 let)
Praha
Československo Československo
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
Povoláníspisovatel, novinář, dramatik a herec
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Jan Morávek se narodil v Kamenném Přívoze u Jílového. Otec byl místní hostinský a řezník Karel Morávek, matka Kateřina, rozená Babánková. Jan Morávek byl jejich nejmladší dítě.[2]

Během vojenské služby se Jan Morávek v rakouském Mostu nad Litavou (Bruck an der Leitha) seznámil se svojí budoucí ženou, Annou Pšádovou (1894-1936 [3]) z Měšic u Prahy. Po válce se s Annou oženil a v roce 1922 se jim narodila dcera Pavla (provdaná Pilzová).[2][4][5]

Rodiště Jana Morávka, Kamenný Přívoz, leží při řece Sázavě, která ovlivnila zásadně jeho tvorbu. Poblíž řeky žil i v Praze – Kobylisích. [p. 1]

Zemřel roku 1958 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Důležité etapy v životě Jana Morávka
  • 1888 Jan Morávek se narodil v Kamenném Přívoze
  • před 1904 – studoval chemické oddělení Vyšší průmyslové školy v Praze, kvůli plicní chorobě nedokončil, vrátil se domů
  • 1904 – zemřel otec Karel Morávek; Jan Morávek odešel z domova a stal se hercem kočovných společností
  • 1910-1912 – tříletá vojenská služba
  • 1912-1914 – herec
  • 1914 – účastnil se I. světové války, brzy byl raněn [6] a následně propuštěn z vojenské služby
  • 1915 – první vydaná kniha (Hrdninný Kočiáš, historie mladého vozataje z války Rakousko-srbské, vydal J. Svátek, Č. Budějovice) [7]
  • 1916-1918 – další dvě knihy
  • 1919 – herec (Divadlo Na Vinohradech, pak scéna Karla Hašlera v Lucerně)
  • 1920 – redaktor časopisů
  • 1922 – narození dcery Pavlíny
  • 1924-1940 – šéfredaktor Pražského ilustrovaného zpravodaje (nakladatelství Melantrich)
  • 1925-1932 – šéfredaktor časopisu Hvězda československých paní a dívek
  • 1936 – zemřela manželka Anna
  • 1941 – odešel do výslužby, věnoval se psaní literatury
  • 1947 – vyšla Zpáteční voda, první díl volné trilogie o autorových předcích (další díly Veselá ves a Kuropění)
  • 1952 – natočen nejznámější film na námět Jana Morávka, Plavecký mariáš
  • 1958 – Jan Morávek zemřel

Dílo

Literární dílo

Národní knihovna ČR eviduje téměř 40 různých knih (mnohé ve více vydáních), čtyři divadelní hry, písně a filmové náměty (viz Filmografie), jejichž autorem je Jan Morávek. Z knih jsou nejdůležitější nebo nejznámější:

  • Hrdinný Kočiáš (historie mladého vozataje z války rakousko-srbské) – první knižně vydané dílo Jana Morávka (il. J. R. Schuster, vydal J. Svátek, České Budějovice, 1915)
  • Šprýmovné kousky Frantíka Vovíska a kozla Bobeše (verše Jana Morávka ke komiksovým obrázkům Josefa Lady (vydal Melantrich 1923 a 1932) [p. 2]
  • Zlato: Horymír - Luba – dvě romantické historické povídky vztahující se k rodnému kraji, bez reálného historického základu (vydal Jan Svátek, Praha, 1923)
  • Špatný voják – autobiografický román; v tomto a následujícím románu zpracovává Jan Morávek své zážitky z první světové války (vydal B. Janda, Sfinx, 1930)
  • Ohnivá lázeň (Melantrich, 1931)
  • Plavci na Sázavě – první díl první románové kroniky z rodného Posázaví; příběh vorařské osady z konce 19. a začátku 20. století (Melantrich, 1931)
  • Opuštěná řeka – druhý díl, volně navazující na Plavce na Sázavě; úpadek sázavského vorařství v době mezi světovými válkami (vydal Melantrich 1941)
  • Zpáteční voda, Veselá ves – první dva díly románové trilogie o rodu mlynářů Benediktů – předků Jana Morávka a jejich potomků(vydal Melantrich 1947 a 1948)
  • Plavecký mariáš – literární zpracování filmového příběhu (vydalo Rudé právo, 1951)
  • Lidé od vody – povídky od Vltavy v pražské Libni (il. Václav Pátek, Čs. spisovatel, Praha, 1955)
  • Kuropění – třetí díl trilogie (posmrtně vydal Melantrich 1985)

Pseudonym Fran Morávek byl použit pouze u prvotiny Hrdinný Kočiáš. Ostatní díla publikoval Jan Morávek pod vlastním jménem.

Novinářská práce

V roce 1920 redigoval časopis Obrana venkova a byl též redaktorem publikace Kalendář republiky. Od roku 1924 byl zaměstnán v nakladatelství Melantrich, kde se stal dlouholetým šéfredaktorem Pražského ilustrovaného zpravodaje. Pod jeho vedením dosáhl tento časopis nákladu okolo 140 000 ks týdně [8], podle jiných zdrojů dokonce 250 000-300 000 ks týdně (viz Pražský ilustrovaný zpravodaj). Melantrichu zůstal Jan Morávek věrný do té doby, než se jako spisovatel osamostatnil (do roku 1940). I po roce 1940 spolupracoval s různými časopisy, ve kterých zveřejňoval příspěvky a romány na pokračování. Užíval šifry -or a -or-.

Divadelní hry

Jan Morávek byl autorem několika divadelních her se zpěvy; dnes jsou zapomenuty, ve své době však byly hrány. V roce 1918 byla provozována jeho Růženka z kantiny [9] V roce 1922 hrálo hru Sražený orel Tylovo divadlo v Nuslích.[10] Nejúspěšnější hra Jana Morávka byla Fanynka z údolí, která byla (též v Tylově divadle v Nuslích) uváděna od roku 1923 [11] až do roku 1939. Její inscenace se přitom objevila už v roce 1919 (Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech) a ještě v roce 1941 (divadlo Na Slupi).

Filmografie
  • Píseň života (1924, autor námětu)
  • Skalní plemeno (1944, natočeno podle knihy Jana Morávka)
  • Průlom (1946, podle knihy Jana Morávka Blázen z Lorety, který byl též autor námětu a spoluautor scénáře) [12]
  • Kariéra (1948, autor námětu)
  • Plavecký mariáš (1952, podle knihy Jana Morávka, který byl současně spoluautorem scénáře)

Posmrtná ocenění

Zajímavost

Překvapivě přesné detailní autobiografické prvky vykazuje méně známý román Jana Morávka Špatný voják. Autor například v přesné shodě s životopisci uvádí "...odvezl mě otec do Prahy. Měl jsem se dostat za pomoci otcova přítele na učitelský ústav. Ale tam bylo už obsazeno a tak, abych nemusel domů, byl jsem po jistých obtížích přijat na vyšší státní průmyslovou školu, na chemické oddělení...." O několik stran dále popisuje, jak po smrti otce odešel do Prahy "...v květnu jsem zkoušel v novém městském vinohradském a vyhrál jsem to. V červnu šel jsem k odvodu a prohrál jsem to, byl jsem odveden."

Přesto je jasné, že se nejedná o životopis, ale o umělecké dílo, které se skutečností pouze inspiruje. [p. 3]

Odkazy

Poznámky
  1. Jana Morávka okouzlila i Vltava - kniha Lidé od vody
  2. V roce 2004 vydal Ladův komiks znovu Albatros, verše Jana Morávka nahradil Josef Brukner
  3. Jan Morávek např. detailně uvádí, že hlavní hrdina románu hrál ve Švandově divadle ve Vrchlického hře Rabínská moudrost; tu ale v té době uvádělo Pištěkovo lidové divadlo na Královských Vinohradech, ve kterém Jan Morávek nepůsobil - viz Národní listy 17.4.1903, s. 5

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Jílové u Prahy
  2. Vzpomínky Albínky Horové, neteře Jana Morávka [nedostupný zdroj]
  3. Národní politika 14.7.1936, s. 3 - oznámení o úmrtí Anny Morávkové
  4. Stanislava Tejčková/Muzeum Jílové, text k výstavě Jan Morávek, 2008 [nedostupný zdroj]
  5. Podlešanský mlýn, heslo Jan Morávek
  6. NK ČR: Verlustliste ausgegeben am 27.10.1914, s. 22 (Moravek Johann)
  7. Databáze NK ČR - Hrdinný Kočiáš
  8. Petr Vilgus: Pestrý týden, s. 18 Archivováno 7. 11. 2006 na Wayback Machine
  9. Periodikum Cesta, 1918, s. 84 a 112 (dostupné online v NK ČR).
  10. Národní politika 3.6.1922, s. 3
  11. Národní politika 5.5.1923
  12. Původní název filmu byl Zlaté město; viz např. Filmové zpravodajství z 16.1.1946, s. 3 (dostupné online v NK ČR)
  13. Posázaví.com
  14. Posázaví.com - festival Mezi řekami

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.