Jan Lidral

S hokejem začínal v oddíle SK Zliv, který hrál na zamrzlém rybníku Bezdrev. Byl fyzicky zdatný a všestranný. Jako obounohý fotbalista se prosadil do jedenáctky SK České Budějovice. Ve dvaceti letech si šikovného hokejistu vyhlédli funkcionáři českobudějovického týmu. V lize se objevil v sezóně 1950/1951 jako pátý obránce a pomohl mužstvu k historicky prvnímu titulu pro jihočeský klub.[1]

V týmu dlouho nepobyl, perspektivní obránce nastoupil základní vojenskou službu, tu absolvoval v dnes již zaniklém ATK Praha. Jelikož měl problémy s disciplínou, vedení týmu nemělo o jeho další služby zájem, nabídka přišla okamžitě z karlovarského Dynama. Politickým rozhodnutím byl mladý obránce přesunut z Karlových Varů do Ostravy za účelem zvýšení jeho hráčských schopností, a to po boku reprezentanta Václava Bubníka. Představy se ale nenaplnily. V dresu Vítkovic odehrál pět sezon, mezi největší úspěchy patřilo třetí místo. V poslední vítkovické sezoně 1959/60 tým skončil jedenáctý a spolu s dvanáctou Opavou sestoupil. Poté se vrátil do jižních Čech, českobudějovický tým po roce v druhé lize se vracel do nejvyšší soutěže a obránce Lidral měl být posilou ... ale dlouhodobé porušování životosprávy se na hráči podepsalo a po několika dalších výstřelcích byl z týmu vyhozen, čímž se jeho sportovní kariéra uzavřela.

Jako reprezentant se zúčastnil olympiády v roce 1952 bez medailového umístění. Na mistrovských šampionátech hrál dvakrát, a to na MS 1953 ve švýcarských městech Curych a Basilej a na MS 1955 v Německu, kde získal svoji jedinou medaili, bronzovou.

V reprezentačním dresu odehrál celkem 20 zápasů a vstřelil 1 gól.

Z dnešního pohledu by Jan Lidral byl vhodným terčem bulváru.[2]