Jan Kořenský

Jan Kořenský (* 24. května 1937, Hradec Králové – 16. dubna 2022, Praha) byl český jazykovědec, zabývající se gramatikou češtiny, obecnou lingvistikou, metodologií lingvistiky, teorií znaku, teorií textu a procesuální gramatikou.

prof. PhDr. Jan Kořenský, DrSc.,
Narození24. květen 1937
Hradec Králové
Úmrtí16. duben 2022
Praha
Povoláníjazykovědec a vysokoškolský učitel
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Palackého
Tématabohemistika
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Byl nejvýraznějším představitelem české metodologické reflexe lingvistického výzkumu, zasahující do diskuzí o gramatikách a gramatice češtiny, rozsahu a obsahu pojmu gramatika přirozeného jazyka.

Žák českých bohemistů Bohuslava Havránka, Miroslava Komárka, Oldřicha Králíka a Miloše Dokulila.

Spoluautor Mluvnice češtiny, podílející se zásadním způsobem na její koncepci.

Iniciátor (2. pol. 80. let) rozsáhlého teoretického výzkumu zaměřeného na základní pojmy pražského lingvistického strukturalismu a jejich reflexi v dalších vývojových etapách.

Propagátor pozitivně interdisciplinárních přístupů k popisu řeči.

  • Vědní konceptualizace pojmu hra, možnosti hry jako modelačního aparátu řeči, její dynamiky.
  • Aplikace obecné teorie systémů a teorie chaosu v současné lingvistice.
  • Sociologizující přístupy v komplexním popisu komunikačního procesu a textu.
  • Epistemologické rozměry jazyka a řeči, reflexe filosofie jazyka.

Kariéra v oboru
  • 1959 – ukončil studium oboru český a ruský jazyk na Fakultě společenských věd University Palackého
  • 1963 – po působení na obecných a středních školách na základě konkurzu přijat do Ústavu pro jazyk český Československé akademie věd, zde interní vědecká aspirantura (školitelem Miloš Dokulil)
  • 1969 – hodnost PhDr.; na základě práce Komplexní popis výrazové struktury pádu substantiva v češtině následně udělena hodnost CSc.
  • 1985 – titul DrSc. po předložení disertační práce Konstrukce gramatiky ze sémantické báze
  • 1993 – od tohoto roku působí na Katedře bohemistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
  • 1994 – habilituje se (publikace Komunikace a čeština)
  • 1997 – jmenován profesorem

Během své vědecké kariéry působil jako:

  • šéfredaktor časopisu Slovo a slovesnost
  • hlavní redaktor časopisu Jazykovědné aktuality
  • člen vědecké rady Filozofické fakulty Univerzity Palackého, Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Filozofické fakulty Ostravské univerzity a Obchodně-podnikatelské fakulty Slezské univerzity v Opavě
  • předseda Českého komitétu slavistů
  • člen Mezinárodní komise pro gramatickou stavbu slovanských jazyků při Mezinárodním komitétu slavistů
  • zakladatel Katedry obecné lingvistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého
  • člen Pražského lingvistického kroužku

Publikace
  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Kořenský
  • Komplexní popis výrazové struktury pádu substantiva v češtině. Academia, Praha 1972.
  • Konstrukce gramatiky ze sémantické báze. Academia, Praha 1984.
  • Proměny myšlení o řeči. FF UK, Praha 1998.
  • Člověk - řeč - poznání. Vydavatelství UP, Olomouc 2004.
  • Struktura funkčnosti vztahů kategorií substantiva, zejména se zřetelem k pádu. SaS, 31, 1970, s. 97-104.
  • K problému větněsémantických funkcí nedějových významů českého slovesa. SaS, 32, 1971, s. 208-216.
  • Poznámka k teorii slovních druhů. In: Sesja naukowa (Kraków 1969). Wrocław 1971, s. 95-99.
  • Slovo, věta, onomaziologická kategorie. SaS, 33, 1972, s. 193-198.
  • Funkce českých sloves být a mít ve větněsémantické struktuře “situace” (state of affairs). Jazykovedný časopis, 23, 1972, s. 159-168.
  • Výskyt variantních tvarů podstatných jmen v češtině. (Na základě experimentálního průzkumu.) NŘ, 55, 1972, s. 10-22.
  • O jedné metodě lingvistické analýzy veršovaného textu. SaS, 34, 1973, s. 158-161.
  • Problémy konstrukce gramatiky jazyka ze sémantické báze. SaS, 35, 1974, s. 241-255.
  • Relevance kategorie času ve struktuře přirozeného jazyka. In: Charakterystyka temporalna wypowiedzenia. Wrocław 1975, s. 77-86.
  • Poznámka k pojmům propoziční význam – kontext – text. Slavica Slovaca, 12, 1977, s. 194-199.
  • Problémy konstrukce gramatiky ze sémantického východiska. SaS, 39, 1978, s. 15-24.
  • Teorie tzv. statických významů české věty. SaS, 40, 1979, s. 271-285.
  • K některým významům českých vět. SaS, 41, 1980, s. 185-191.
  • K problému kontextově podmíněné realizace propozičních struktur. SaS, 42, 1981, s. 24-30.
  • K procesuálnímu modelování řečové činnosti. SaS, 40, 1987, s. 187-189.
  • Hra jako konstrukční princip řeči a textu. In: Styl a text. Uniwersytet Opolski, Opole 1996, s. 43-49.
  • Kam se vlna obrací aneb nikoli anti-Beaugrande. SaS, 58, 1997, s. 161-163.
  • Proměny vědních paradigmat ve 20. století. In: Dyskurz naukowy – tradycja i zmiana. Opol 1999, s. 19-24.
  • Procesuální gramatika a linearita textu. In: Človek a jeho jazyk - 1. Jazyk ako fenomén kultúry. Veda, Bratislava 2000.
  • Za Milošem Dokulilem. SaS, 64, 2003, s. 156-157.
  • Procesuální gramatika v kontextu současných tendencí lingvistického myšlení. SaS, 64, 2003.
  • Místo slovních druhů a morfologie v modelu přirozeného jazyka (spolu s M. Komárkem). Praha 1974.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.