Jan František Hájek

Narodil se v západočeském městě Radnice v rodině majitele parního mlýna Františka Hájka. Studoval strojní inženýrství, ale po vypuknutí první světové války narukoval do Rakousko-Uherské armády k 91. pěšímu pluku. S plukem odešel bojovat na východní frontu a v září 1915 byl v hodnosti četaře zajat ruskou armádou v obci Mlynov–Dubno. Následně pobýval v zajateckém táboře a 15. dubna 1916 vstoupil[2] ve městě Tockoje do řad Československých legií a jako vojín byl zařazen k 1. dělostřelecké brigádě. V letech 1918–1920 byl velitelem obrněného vlaku Orlík[3], který operoval na transsibiřské magistrále v takzvané "penzenské skupině". Lodním transportem č. 27[4] z Vladivostoku se spolu s dalšími vrátil v červenci 1920 do Československé republiky a následně v hodnosti kapitána ukončil své působení v legiích. Následně vstoupil do řad nově vzniklé Československé armády, kde působil jako technik zbrojíř. Roku 1947 byl v hodnosti plukovníka z armády propuštěn.

Pohřben je na Olšanských hřbitovech v Praze.