Jan Řezáč

Jan Řezáč se narodil na pražském předměstí Žižkově.[2] Studoval na obecné škole v Cimburkově mezi 1927 a 1930, pak v Lupáčově ulici v letech 1930 až 1932 a dokončil své studia v roce 1940 na reálném gymnáziu na náměstí Jiřího z Poděbrad. Během války pracoval jako pomocný dělník a skladník.

Roku 1941 vydal spolu s Josefem Proškem, Jaroslavem Rychlým a Milošem Hájkem strojopisný surrealistický sborníček Chodci zeleně. Přes malíře Ivo Rubliče se seznámil s Ottou Mizerou, který v Rubličově ateliéru žil a maloval, a přes Mizeru poznal autory Skupiny Ra z okruhu sborníku Roztrhané panenky (1942). Kolem Řezáče se shromáždil okruh mladých literátů a výtvarníků (Jaroslav Rychlý, Josef Prošek, Miloš Hájek, Josef Schnabel, Antonín Sobotka, Zdeněk Potůček, Karel Kilberger, ad.), kteří připravili řadu strojopisných sborníků (Mezitím, 1943, Veselý hřbitov, 1943, Krám, 1943, Vycpaný pták, 1943, Neplující protějšky, 1943, Hladové zdi, 1944, Záchody, 1944) a roku 1944 vydali cyklostylovaný sborník Ochranné prostředky.[3]

Po válce do roku 1947 redigoval bibliofilskou edici Obluda, pro kterou vytvořila knižní značku Miroslava Miškovská. Pokus vydávat stejnojmenný časopis v redakci Řezáč, Schnabel a Kilberger se nezdařil a Řezáč pak byl zaměstnán v nakladatelství Svoboda jako tajemník, administrátor, redaktor a zástupce šéfredaktora pro beletrii. V roce 1951 byl šéfredaktorem nakladatelství Rovnost. Mezi 1951 a 1952 byl šéfredaktorem nakladatelství Mír – Družstevní práce. Během 1953 až 1968 pracoval ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (od 1965 Odeon).

V roce 1954 založil časopis Světová literatura a byl šéfredaktorem. Mezi 1969 a 1970 byl ředitelem nakladatelství Odeon a předsedou Svazu českých nakladatelských a knihkupeckých podniků. V roce 1971 musel odejít z Odeonu. Od roku 1972 byl redaktorem, poté šéfredaktorem nakladatelství ČTK–Pressfoto, kde zůstal až do 1982. V roce 1989 byl spoluzakladatelem Společnosti Karla Teiga a do roku 1993 byl jejím předsedou. Mezi 1995 a 1996 spolupracoval s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze. V roce 2005 získal cenu Magnesia Litera za přínos české literatuře.