Jaderná elektrárna Stendal

Rozestavěná elektrárna v roce 1991

Jaderná elektrárna Stedal se měla stát největší jadernou elektrárnou v celém Německu.

Původně východoněmecká vláda uvažovala nad výstavbou tří tlakovodních reaktorů o výkonu 1300 MW od Kraftwerk Union, podobné tomu, jaký se nachází na druhém bloku JE Biblis. V září 1979 však vyla se Sovětským svazem podepsána dohoda o výstavbě jaderné elektrárny o čtyřech blocích s výkonem 1000 MW s tlakovodním reaktorem VVER-1000/320 dle podobnému projektu, jako jsou například jaderné elektrárny Balakovo, Rostov, nebo Temelín. První zemní práce započaly brzy poté.

Výstavba samotné elektrárny a jejího prvního bloku začala 1. prosince 1982 a druhého bloku 1. prosince 1984. Výstavba reaktorů 3 a 4 nestihla být zahájena.

Spuštění bloků bylo zamýšleno následovně: 1. blok - prosinec 1991, 2. blok - červen 1993, 3. blok - prosinec 1996, 4. blok - červen 1997.

Výstavba byla z důvodu sjednocení Německa v listopadu 1989 zastavena a pokusy o obnovení výstavby v roce 1990 nebyly úspěšné kvůli rozdílným bezpečnostním požadavkům a "nemožnost" elektrárnu dovybavit tak, aby byla "bezpečná". Ve skutečnosti šlo ale o důvody ekonomické. V roce 1990 byl první blok dokončen asi z 85% a druhý blok asi 15%. Výstavba dalších bloků nebyla zahájena a nezapočaly ani práce na základové spáře. Ani pro jeden reaktor nebyla nikdy vyrobena žádná tlaková nádoba, parogenerátor nebo turbína.

Tři dokončené chladicí věže elektrárny byly za pomoci výbušnin zdemolovány v letech 1994 až 1999. Původně se zamýšlelo zachování chladicích věží pro uhelnou elektrárnu, ale nakonec k tomu nedošlo. Lokalita je využívána jako průmyslová zóna.