Jacques Morel

Jacques Morel, též Maurel (1395 Avignon – 1459 Lyon) byl francouzský sochař rané renesance.

Jacques Morel
Narození1395
Lyon
Úmrtí15. září 1459 (ve věku 63–64 let)
Angers
Povolánísochař a stříbrník
Významná dílatomb of Charles I, Duke of Bourbon and Agnes of Burgundy at Souvigny
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život a dílo

Pocházel z rodiny lyonských sochařů. Jeho otec Pierre Morel († 1402)[1] i jeho děd pracovali v Avignonu. V letech 1418–1425 byl Jacques Morel hlavním sochařem Lyonské katedrály (Primatiale Saint-Jean de Lyon) a mimo jiné zde roku 1420 vytvořil náhrobek kardinála Amedea di Saluzzo, arciděkana Lyonu. Tamní Morelova díla byla zničena za náboženských válek 1562. V roce 1425 opustil Lyon a usadil se v Toulouse, kde se oženil s Jeanne Bonnebroche. Po její smrti v roce 1429 odešel do Avignonu.

Do roku 1433 pracoval v Avignonu, kde dostal zakázku bohatého obchodníka Berta Busaffi na stříbrnou sochu pro oltář tamní katedrály a šest tabernáklů. Práci nedokončil a odcestoval do Bézieres, aby pracoval v kostele Saint Aphrodites. Roku 1433 byl zatčen a uvězněn v Montpellier za nedodržení zakázky. Byl propuštěn na svobodu, když se za něj zaručili tři avignonští umělci.[2] Později spolupracoval se Simonem de Beaujeu v Tarasconu. Kolem roku 1435 se oženil podruhé s Francesií, vdovou po stříbrotepci Berthomieu de Lafon a získal tak zároveň i jeho dílnu v Montpellier.

V letech 1441 až 1445 měl dílnu na rue Peyrolerie, poblíž kolegiálního kostela Saint-Pierre V Avignonu. Zde dostal zakázku na náhrobek v kapli šlechtické rodiny Galléan. V té době byl jeho tovaryšem synovec Antoine Le Moiturier.[3] V letech 1445 až 1448 opět pobýval v Montpellier, kde se zavázal dohlížet na práce v katedrále Rodez po dobu čtyř měsíců v roce.

24. června 1448 podepsal v Lyonu velmi podrobnou smlouvu[4] na provedení hrobky vévody Karla I. Bourbonského a jeho manželky Anežky Burgundské, dcery Jeana I. v Chapelle Neuve kostela převorství Saint-Pierre - a - Saint-Paul de Souvigny.[5] Vzorem měla být hrobka Filipa Smělého v Dijonu, kterou provedl Claus Sluter se svým synovcem Clausem de Werve.[6]

Pro jejich realizaci měl zůstal v Souvigny až do roku 1453. Zároveň 15. října 1448 podepsal smlouvu na sochařskou výzdobu jižního portálu katedrály Rodez a stal se hlavním dodavatelem jako předtím v Lyonu. Tato smlouva, podřízená smlouvě v Souvigny, obsahovala zakázku na 108 soch a Jacqua Morela zavazovala dočasně pobývat v Rodezu. Jako spolupracovníka najal Pierra Viguiera a když v roce 1456 zakázku opustil před dokončením, byla převzata stavebním mistrem Thibautem Saunierem, který projekt upravil a spolu s Pierrem Viguierem jako pomocníkem pro sochařství na ní pracoval do roku 1459. Jacques Baudoin Morelovi připsal Madonu, zakoupenou v roce 1954 pro hamburské muzeum, která mohla být součástí tympanonu jižního portálu.[7]

V roce 1449 opět ovdověl a oženil se potřetí s Françoise del Bechse. Roku 1450 ho radní z města Cordes-sur-Ciel požádali, aby zkontroloval statiku tamních kostelů Saint-Michel a Notre-Dame. Podle nepřímých dokladů je Morelovi připsán náhrobek Agnès Sorel v Église Saint-Ours de Loches. Argumentem je mj. dopis z roku 1453, ve kterém vzkazuje do Avignonu, že nemůže přijet, protože pracuje pro francouzského krále.

Král René I. z Anjou ho roku 1456 pověřil vytesáním náhrobku s postavami krále a jeho manželky Izabely Lotrinské v Angers. Podle dopisu králových úředníků ze dne 9. září 1459 však Jacques Morel zemřel aniž by dílo dokončil a zůstal dlužen několika osobám.[8] Hrobka byla zničena roku 1794 za Velké francouzské revoluce.

Známá díla
  • 1420 náhrobek kardinála Amedea di Saluzzo s postavou kardinála, obklopenou sochami Boha Otce, madony a tří světců, Lyon (zničeno)
  • 1433 stříbrný oltář katedrály v Avignonu (nedokončeno, zničeno)
  • 1441 náhrobek rodiny Galléan, Avignon (nezachováno)
  • 1445–1448 Olivetská hora v katedrále Rodez (přisouzeno na základě stylu)
  • 1453 alabastrový náhrobek vévody Karla I. Bourbonského a jeho manželky Anežky Burgundské, Souvigny
  • 1453 náhrobek Agnès Sorel v Loches (připsáno)
  • Klečící Biskup jako prosebník u Sv. Štěpána (Jacques Morel – okruh), Bode Museum
  • Náhrobek Reného I. a jeho první choti Izabely v katedrále v Angers, zničen 1794
  • Nostre Dame de Grasse, musée des Augustins, Toulouse (okruh J. Morela) on line Archivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine[7]
  • náhrobek vévody Karla I. Bourbonského a jeho manželky Anežky Burgundské
  • Náhrobek Reného I. a jeho první choti Izabely v katedrále v Angers, zničen 1794
  • Klečící Biskup jako prosebník u Sv. Štěpána (Jacques Morel – okruh), Bode Museum
  • náhrobek Agnès Sorel v Loches (dílo J. Morela nebo Michela Colombe)
  • Nostre Dame de Grasse, Toulouse Musée des Augustins (okruh J. Morela)

Reference
  1. Anne McGee Morganstern: Pierre Morel, Master of Works in Avignon, The Art Bulletin, Vol. 58, No. 3 (Sep., 1976), pp. 323-349
  2. Jean Thuile, 1956, s. 184
  3. Abbé Requin, Jacques Morel et son neveu Antoine Le Moiturier, in: Revue des Soc. des Beaux-Arts des Départements, Paris 1890
  4. Jean Thuile, 1956, s. 186
  5. La Tribune de l´Art: 4. Chapelle vieille de l’église prieurale. Gisants de Louis II de Bourbon et d’Anne d’Auvergne
  6. Colum P. Hourihane (ed.), 2012, s. 349
  7. Baudoin J, 2003, p. 174
  8. Jean Thuile, 1956, s. 189

Literatura
  • Louis Corajod, Jacques Morel, sculpteur bourguigon du XVe siècle, p. 236–255, (en ligne [archive])
  • Henri Drouot, Jacques Morel et l'école de Dijon, Les Annales de Bourgogne, 1930 ([PDF] en ligne [archive])
  • Natalis Rondot, Jacques Morel, sculpteur lyonnais (1417–1459), p. 622–651, Réunion des sociétés des Beaux-Arts des départements, 1889, 13e session (lire en ligne) [archive]
  • Pierre Henri Requin, Le sculpteur Jacques Morel, notes complémentaires sur sa vie et ses œuvres, p. 87–96, Réunion des sociétés savantes des départements à la Sorbonne. Section des beaux-arts, Ministère de l'instruction publique, 1890, 14e session (lire en ligne) [archive]
  • H. Stein, Une dynastie d'architectes: les Morel, 1910
  • Colum P. Hourihane (ed.), The Grove Encyclopedia of Medieval Art and Architecture, Vol. 2, Oxford University Press 2012, pp. 349–350
  • André Leguai, « Jacques Morel et Antoine le Moiturier, disciples de Claux Sluter ? », in Actes des journées internationales Claus Sluter (septembre 1990), Dijon, 1992, p. 137–149
  • Jean Thuile, Une œuvre orfévrée de Jacques Maurel : le saint Jean-Baptiste du prieuré de Quarante, Bulletin Monumental Année 1956 114-3 pp. 181–206 on line
  • Jacques Baudoin, La sculpture flamboyante en Rouergue, Languedoc, Éditions Créer, Nonette, 2003, p. 171–175, ISBN 2-909797-85-6 on line

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.