Jacques-Bénigne Bossuet
Jacques-Bénigne Bossuet (27. září 1627 – 12. dubna 1704) byl francouzský teolog, kazatel, politik a spisovatel, od roku 1681 biskup v Meaux.
Jacques-Bénigne Bossuet | |
---|---|
Narození | 27. září 1627 Dijon |
Úmrtí | 12. dubna 1704 (ve věku 76 let) Paříž |
Místo pohřbení | Katedrála svatého Štěpána |
Alma mater | Pařížská univerzita Moeritheriidae |
Povolání | historik, teolog, spisovatel, duchovní, literární kritik, básník, katolický kněz, politik, filozof a řečník |
Nábož. vyznání | katolická církev |
Funkce | bishop of Condom (1669–1671) diecézní biskup (1669–1671) katolický biskup (od 1670) 37. křeslo Francouzské akademie (1671–1704) bishop of Meaux (1681–1704) … více na Wikidatech |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Je považován za jednoho z nejvýznamnějších francouzských stylistů a rétorů všech dob. Byl dvorním kazatelem Ludvíka XIV. a zastával galikanismus, teorii o božském právu francouzských králů vládnout, jíž podporoval politický absolutismus a vysokou míru nezávislosti francouzské církve na papežství. Ve svých dílech označoval monarchii za dobrou formu vlády. Monarchie má v jeho pojetí stabilitu, je zárukou vnitřního míru a díky tomu umožňuje dobrou práci vlády a správy, takže každý poddaný se cítí být součástí dobře spravované společnosti. Bossuet rozlišoval dvě formy vlády (a tedy i monarchie): vládu zvůle, která nezná zákony a činí z poddaných otroky bez zákonných práv, a vládu absolutní (gouvernement absolu), která vládne podle zásad rozumu a respektuje základní zákony, k nimž patří především tradicí vymezená osobní svoboda a nedotknutelnost soukromého vlastnictví. Absolutní monarcha rozhoduje tedy o všem s výjimkou majetku a života svých poddaných. Panovník je v této monarchii zdrojem výkonné a zákonodárné moci a jeho opatření stojí mimo lidskou kritiku, není zodpovědný nikomu ze smrtelníků, ale jen Bohu.[1]
V době XVII. století se činnost katolické církve neomezovala výlučně na náboženskou oblast, tedy na liturgii a řízení duchovního a morálního života, ale výrazně se projevovala také v péči o sociálně slabé. Právě v této sféře hrál Bossuet významnou roli a francouzský historik Georges Duby to zmiňuje v Dějinách Francie od počátků po současnost: " Velký zájem o chudé projevoval Bossuet, jenž věnoval slavné kázání jejich úžasné důstojnosti."[2]
V roce 1685 zrušil Ludvík XIV. ediktem vydaným ve Fontainebleau edikt nantský a prohlásil protestantské náboženství za ilegální. Bossuet v této souvislosti chválil kancléře Le Telliera, který byl jedním z hlavních redaktorů intoletančního ediktu a krále Ludvíka XIV. při této příležitosti označil za "nového Konstantina".
Odkazy
Reference
- KUDRNA, Jaroslav; HROCH, Miroslav. Dějiny Francie. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1988. 727 s. S. 250.
- DUBY, Georges. Dějiny Francie od počátků po současnost. Praha: Univerzita Karlova, Nakladatelství Karolinum, 2003. 953 s.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacques-Bénigne Bossuet na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jacques-Bénigne Bossuet