Jacques-Bénigne Bossuet

Jacques-Bénigne Bossuet (27. září 162712. dubna 1704) byl francouzský teolog, kazatel, politik a spisovatel, od roku 1681 biskup v Meaux.

Jacques-Bénigne Bossuet
Narození27. září 1627
Dijon
Úmrtí12. dubna 1704 (ve věku 76 let)
Paříž
Místo pohřbeníKatedrála svatého Štěpána
Alma materPařížská univerzita
Moeritheriidae
Povoláníhistorik, teolog, spisovatel, duchovní, literární kritik, básník, katolický kněz, politik, filozof a řečník
Nábož. vyznáníkatolická církev
Funkcebishop of Condom (1669–1671)
diecézní biskup (1669–1671)
katolický biskup (od 1670)
37. křeslo Francouzské akademie (1671–1704)
bishop of Meaux (1681–1704)
 více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Je považován za jednoho z nejvýznamnějších francouzských stylistů a rétorů všech dob. Byl dvorním kazatelem Ludvíka XIV. a zastával galikanismus, teorii o božském právu francouzských králů vládnout, jíž podporoval politický absolutismus a vysokou míru nezávislosti francouzské církve na papežství. Ve svých dílech označoval monarchii za dobrou formu vlády. Monarchie má v jeho pojetí stabilitu, je zárukou vnitřního míru a díky tomu umožňuje dobrou práci vlády a správy, takže každý poddaný se cítí být součástí dobře spravované společnosti. Bossuet rozlišoval dvě formy vlády (a tedy i monarchie): vládu zvůle, která nezná zákony a činí z poddaných otroky bez zákonných práv, a vládu absolutní (gouvernement absolu), která vládne podle zásad rozumu a respektuje základní zákony, k nimž patří především tradicí vymezená osobní svoboda a nedotknutelnost soukromého vlastnictví. Absolutní monarcha rozhoduje tedy o všem s výjimkou majetku a života svých poddaných. Panovník je v této monarchii zdrojem výkonné a zákonodárné moci a jeho opatření stojí mimo lidskou kritiku, není zodpovědný nikomu ze smrtelníků, ale jen Bohu.[1]

V době XVII. století se činnost katolické církve neomezovala výlučně na náboženskou oblast, tedy na liturgii a řízení duchovního a morálního života, ale výrazně se projevovala také v péči o sociálně slabé. Právě v této sféře hrál Bossuet významnou roli a francouzský historik Georges Duby to zmiňuje v Dějinách Francie od počátků po současnost: " Velký zájem o chudé projevoval Bossuet, jenž věnoval slavné kázání jejich úžasné důstojnosti."[2]

V roce 1685 zrušil Ludvík XIV. ediktem vydaným ve Fontainebleau edikt nantský a prohlásil protestantské náboženství za ilegální. Bossuet v této souvislosti chválil kancléře Le Telliera, který byl jedním z hlavních redaktorů intoletančního ediktu a krále Ludvíka XIV. při této příležitosti označil za "nového Konstantina".

Odkazy

Reference

  1. KUDRNA, Jaroslav; HROCH, Miroslav. Dějiny Francie. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1988. 727 s. S. 250.
  2. DUBY, Georges. Dějiny Francie od počátků po současnost. Praha: Univerzita Karlova, Nakladatelství Karolinum, 2003. 953 s.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.