Jack Beasley

Beasley se narodil 9. listopadu 1895 ve Werribee ve Victorii Johnu Beasleyemu, místnímu kováři a farmáři a jeho ženě Catherine, rozené Hoganové, původem z Irska. Navštěvoval základní školu St Andrew's Catholic Primary School, ale tu brzy opustil, aby mohl pracovat na otcově farmě. Později pracoval jako dělník v Tasmánii a v Adelaide, a následně se učil na elektrikáře v Port Augustě a Broken Hill. V roce 1918 se přestěhoval do Sydney a začal pracovat v docích Cockatoo Island Dockyard. V roce 1920 jej zaměstnala rada města a stal se inspektorem elektrického vedení.[1]

Canberra 1935: příslušníci Langových labouristů, členové parlamentu druhý zleva sedí Jack Beasley.

Beasley se angažoval v dělnickém hnutí jako zástupce zaměstnanců v odborech Electrical Trades Union of Australia. V letech 1924 až 1930 byl předsedou tohoto odborového hnutí a byl také jedním z jeho delegátů na Radě odborů Nového Jižního Walesu (Labor Council of New South Wales) a také této radě v letech 1922 až 1928 předsedal. Přestože zpočátku sympatizoval s komunismem a podporoval Jocka Gardena, později však svoje názory zmírnil. Reprezentoval Australskou labouristickou stranu na Mezinárodní konferenci organizace práce (International Labour Conference) ve Švýcarsku v roce 1926. Do Austrálie se z konference vracel "zděšený excesy italského fašismu a znepokojený realitou ruského komunismu".[1] 5. února 1927 si v katolickém kostele v Manly vzal za ženu Almu Matildu Creghtonovou. Páru se později narodili dva synové a dvě dcery.[1]

Poté, co labouristé pod vedením Jima Scullina vyhráli v roce 1929 federální volby, stal se Beasley čestným ministrem (tedy ministrem bez portfeje) v nově vzniklé vládě. Z této funkce však v roce 1931 rezignoval na protest proti vládní politice během velké hospodářské krize. Stal se obdivovatelem radikálního premiéra Nového Jižního Walesu Jacka Langa, a když se Lang rozhodl odtrhnout od federální labouristické strany, Beasley ho v rozhodnutí následoval a stal se lídrem Langovy labouristické strany ve federálním parlamentu. V prosinci 1931 vedl svou skupinu na půdě parlamentu a podařilo se mu sesadit Scullinovu vládu během hlasování o důvěře vládě. To mu vyneslo přezdívku "Stabber Jack", která mu zůstala po zbytek života.

Mezi lety 1932 až 1936 vedl Langovu skupinu v opozici nejen proti vládě Josepha Lyonse, ale také proti federálním labouristům. V roce 1935 odešel Scullin z politiky a na začátku roku 1936 se novým federálním předsedou strany stal John Curtin, který dokázal znovu sjednotit federální stranu s frakcí z Nového Jižního Walesu. Ovšem v roce 1940 došlo znovu k rozkolu a Lang opětovně zpřetrhal vazby s federální stranou. V té době však Lang již nebyl premiérem Nového Jižního Walesu a ani neměl celkovou podporu jako dříve. Přesto i tentokrát Beasley Langa podpořil a stal se lídrem takzvané Nekomunistické labouristické strany ve federálním parlamentu.[2]

J. Beasley (vpravo) společně s Frankem Fordem, budoucím ministerským předsedou v roce 1929.

V roce 1941 se Curtinovi opětovně podařilo přivést do federální strany Langovy následovníky, i když ne samotného Langa. A když se v říjnu 1941 stal Curtin předsedou vlády, jmenoval Beasleyho ministrem zásobování a rozvoje (později přejmenováno na ministr zásobování a námořní dopravy), tedy ministrem životně důležitého rezortu ve válečném období. Ukázal se být vysoce kompetentní osobou a hrál vedoucí roli v koordinaci australské válečné ekonomiky a podpory spojeneckých sil v Pacifiku. Kvůli chatrnému zdraví přenechal v únoru 1945 ministerský post Williamu Ashleyemu a převzal nenáročnou agentu viceprezidenta výkonné rady.[1]

Poté, co v červenci 1945 zemřel Curtin a novým předsedou vlády se stal Ben Chifley, a ačkoliv ve 30. letech 20. století nesouhlasil s Langovou politikou, jmenoval Beasleyho ministrem obrany. V roce 1946 pak byl jmenován velvyslancem Austrálie ve Spojeném království a v roce 1947 patřil k předním hostům na svatbě princezny Alžběty a Philipa, vévody z Edinburghu. Funkci velvyslance zastával až do své náhlé smrti dne 2. září 1949 v nemocnici Svatého Vincenta v Darlinghurstu, během své návštěvy Sydney. Je pochován na hřbitově Frenchs Forest Bushland Cemetery v Davidsonu.