Jachting na letních olympijských hrách

Jachting byl zařazen do programu olympijských her již v roce 1896, ale závody byly zrušeny z důvodu nepříznivých povětrnostních podmínek. Poté byl kromě roku 1904 jachting zastoupen na každých letních olympijských hrách.

Jachting na letních olympijských hrách
Základní údaje
Pořadatel	World Sailing Mezinárodní olympijský výbor
Soutěže	10 (5 muži, 4 ženy, 1 smíšená)
Olympijské hry
1896 • 1900 • 1904 • 1908 • 1912 • 1920 • 1924 • 1928 • 1932 • 1936 • 1948 • 1952 • 1956 • 1960 • 1964 • 1968 • 1972 • 1976 • 1980 • 1984 • 1988 • 1992 • 1996 • 2000 • 2004 • 2008 • 2012 • 2016 • 2020 • 2024

Lodě soutěžící na olympijských hrách podléhají přísným měřítkům, aby jachty v každé třídě byly pokud možno stejné a výsledek závodu závisel na umění sportovce, nikoliv stavitele lodě. Třídy vybírá Mezinárodní jachtařská federace (ISAF) a jejich seznam se občas mění, aby odrážel vývoj v konstrukci lodí a zlepšující se dovednosti sportovců.

Závodí se obvykle na více rozjížděk, které trvají 30–75 minut. Vzdálenost mezi bójemi je na klasickém olympijském okruhu 1,6 km (1 míle) a bóje jsou umístěny tak, aby jachty musely měnit pozici vůči směru větru. Plavba proti větru (stoupání) poskytuje nejlepší prověrku schopností posádky a tento úsek je nejdůležitější částí tratě. Na olympijské trati, která má tvar trojúhelníku, se proti větru pluje dvakrát a po větru (na zadní vítr) nejméně jednou. V bočním větru (pod úhlem od 45 do 135 stupňů vůči směru větru) je plavba nejsnazší a nejrychlejší a olympijská trať má obvykle jeden úsek v každém ze tří možných směrů bočního větru. Startovní čára se pokud možno stanovuje tak, aby vítr foukal v pravém úhlu vzhledem k postavení lodí, což poskytne rovné podmínky pro start všech lodí.