Jablonecký knoflík

Nejstarším známým výrobcem knoflíků na Jablonecku byl Heinrich Heydrich, narozený v roce 1703 na Rádle. Jeho původní profesí bylo lití cínu a výroba knoflíků z tohoto materiálu v první polovině 18. století.[2]

Ze skla se v Jizerských horách začaly knoflíky doložitelně zhotovovat až v šedesátých letech 18. století. V zásadě se jednalo o bižuterní kameny s novým způsobem užití.[2] Doloženy tak máme knoflíky vinuté nad lampou vyráběné jako vložky do kovových lůžek ve Smržovce od r. 1764. Pro celé Jablonecko se dochoval údaj z r. 1787. Na skleněné mačkané, broušené knoflíky zasazené v kovu se zachovala zakázka z roku 1787.[3]

Počátkem 19. století reprezentoval sortiment knoflíků a spínadel vyrobených na Jablonecku zejména celokovové knoflíky a skleněné knoflíky vsazené do kovového lůžka s očkem. Pasíři nejčastěji opracovávali i dnes běžně používaný bižuterní kov mosaz a tombak. Celoskleněný knoflík ještě neexistoval, protože technicky nebylo vyřešené zatavení kovového očka do skla. Očkem se tehdy knoflíky přichycovaly k oděvům.

Zlomové datum pro svébytný jablonecký skleněný knoflík, jenž by nepotřeboval kovovou podložku, můžeme hledat mezi lety 1829-1832. Bohužel neznáme jméno vynálezce zatavení kovového očka přímo do skleněného mačkaného broušeného knoflíku.

Mačkání skla – lisování drobných skleněných předmětů ze skleněných tyčí pomocí kovových kleští, patřilo mezi nejrozšířenější řemesla na Jablonecku již od prvních dekád 19. století a živilo na 600 dělníků – 10 % všech obyvatel Jizerských hor. Také díky novému výrobku – celoskleněnému knoflíku zaměstnanost v řemesle mačkání skla rapidně rostla na 1000 dělníků ve 160 mačkárnách v polovině 19. století.

Prvními centry mačkání skleněných knoflíků v první polovině 19. století byly obce Smržovka, Lučany nad Nisou, Janov nad Nisou (mačkářské kleště dodnes ve znaku obce) a Josefův Důl. Prodej se soustředil v Jablonci nad Nisou s důrazem na export. Jablonecké knoflíky nechyběly na vůbec první světové výstavě, která se konala roku 1851 v Londýně.

S rostoucím počtem mačkáren a brusíren ve druhé polovině 19. století se na Jablonecku začaly profilovat významní mačkáři skleněných knoflíků, výrobci skleněných tyčí a brusiči. K nejznámějším jménům patří: Gebrüder Feix, Albrechtice; Ludwig Breit, Lučany; Josef Ullmann, Smržovka; Josef Riedel, Jizerka, Kořenov; Ignaz Kleinert, Nová Ves.

Okolo roku 1900 působí na Jablonecku okolo pěti továren specializovaných na výrobu knoflíků, které vytlačovali doposud převažující malé výrobce z jizerskohorských driket.

Objem výroby skleněných knoflíků, jejich tvary a barvy určovala celosvětová poptávka v oblasti oděvní módy a módních doplňků. Zakázky místním výrobcům zadávaly exportní domy se sídlem v Jablonci nad Nisou, ale i v Praze, Berlíně a Paříži. Jejich zákazníky byli velkoobchodníci s bižuterií a doplňky v Evropě a USA. Jak to již v módě bývá, úspěšné roky se střídaly s roky poklesu objednávek. Zcela devastující dopad pro export knoflíků měly válečné konflikty, které výrazně omezovaly koupěschopnost konečného zákazníka a znemožňovaly realizování již nasmlouvaných zakázek.

Stabilně pozitivní vliv na objem výroby skleněných knoflíků měli sami mačkáři a brusiči, kteří se rychle zdokonalovali ve kvalitě výrobků, rozšiřovali sortiment a barevnou škálu (kolem r. 1860 se vyrábělo pouze 5 druhů knoflíků a to pouze v černé barvě). V r. 1868 se objevilo ouško skleněné, které tak mohlo nahradit kovové ouško s podložkou. Okolo roku 1870 se začaly skleněné knoflíky ručně malovat a tím se rapidně rozšířil okruh použití v módním průmyslu. V nabídce bylo několik tisíc druhů skleněných knoflíků od levných mačkaných až po luxusní broušené a bohatě dekorované.

Módní výkyvy světové poptávky s sebou přinesly nejen obchodní příležitosti, ale i hluboké pády. Ceny skleněných knoflíků v krizích spadly i na 1/5 původní ceny. Konjunktura i recese se střídaly velmi rychle – i po roce.

V letech 1918 – 1945 zaznamenáváme spíše období prosperity v souvislosti s celosvětovým rozmachem módního průmyslu a bohatnutí populace na severní polokouli. Až 1/3 exportu skleněných knoflíků připadla na USA. Pro představu se v roce 1928 prodalo na 2.132 tun knoflíků s podílem cca. 10% na vývozu jablonecké bižuterie. Podíl na rostoucí popularitě skleněných knoflíků jako doplňků pánské a dámské módy měl také příhodný dekorativní styl Art deco.

Pomineme-li krátkou vlnu konjunktury ihned po 2. světové válce způsobenou nedostatkem jakýchkoli předmětů osobní spotřeby, začínáme sledovat úpadek mačkářství skleněných knoflíků na Jablonecku po roce 1945 a trvající dodnes. Na pozvolném ústupu skleněného knoflíku z běžného života měl ihned po 2. světové válce vliv nucený odsun tisícovek Sudetských Němců z Jizerských hor, kteří byli po desítky let nositeli řemesla a inovátory v bižuterním průmyslu na Jablonecku. Následovalo vyvlastňování a znárodňování malých driket až po továrny. Kolektivizace cca. 140 výrobců knoflíků do společného národního podniku Skleněná bižuterie po r. 1948 (od r. 1952 pod n.p. Železnobrodské sklo). Ignorace lehkého průmyslu a centrální plánování od 50. let 20. století. Exportní orientace na země RVHP a třetího světa s nižšími požadavky na kvalitu, rozmanitost a inovace.

V padesátých letech také vznikla zcela zásadní konkurence, nezávisle na výše uvedených vnitřních turbulencích. Nezničitelný, barevný, lehký, praktický, průmyslově vyráběný a levný – plastový knoflík.

Smrtelnou ránu pro skleněný knoflík zasadila zcela nevinně jiná vymoženost moderní doby – automatická pračka. Skleněný knoflík na běžných oděvech neměl šanci přežít ani jedno praní v automatické pračce, která razantně vstoupila do všech domácností na celém světě od druhé poloviny 20. století.

Centrální plánovači na Jablonecku již od sedmdesátých let ukončovali výrobu skleněného knoflíku a soustředili výrobní kapacity na jiný sortiment skleněné a kovové bižuterie.

• Jablonecký knoflík; PhDr. Ludmila Kybalová, CSc., PhDr. Petr Nový, Šárka Sirůčková; první vydání 2007; Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou; ISBN 978-80-86397-04-7

• iVysílání Česká televize, Toulavá kamera ochutnává Česko, r. 2014: Jablonecko
• yabloglass.com