Józef Elsner

Józef Elsner se narodil 1. června 1769 v Grodkově ve Slezsku. Navštěvoval místní základní školu a zpíval v chrámovém sboru. Od roku 1781 byl žákem dominikánské klášterní školy a později studoval na jezuitském gymnáziu sv. Matěje ve Vratislavi. I zde zpíval ve sboru a učil se hře pro housle a basso continuo. Zde vznikly i jeho první skladby. Jeho moteto Ave Maria gratiae plena bylo provedeno v roce 1782 v chrámu sv. Vojtěcha ve Vratislavi. V roce 1786 vstoupil pro Teologickou fakultu Vratislavské univerzity, záhy ji však opustil, aby se věnoval studiu medicíny. Na podzim roku 1789 proto odešel do Vídně. O dva roky později však těžce onemocněl a posléze se rozhodl stát hudebníkem.

Nejprve působil jako houslista v divadelním orchestru v Brně a na jaře roku 1792 se stal dirigentem Císařského a královského divadla ve Lvově. Ve Lvově setrval až do roku 1795. Ve Lvově uvedl pro scénu dvě své opery komponované na německá libreta: Die seltenen Brüder a Der verkleidete Sultan. Řídil Hudební akademii, instituci, která za jeho vedením pořádala každý týden koncerty s hudbou Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta, Pavla Vranického i s hudbou svojí vlastní.

V létě roku 1799 se Elsner přestěhoval do Varšavy, kde se natrvalo usadil. V letech 1799–1824 byl šéfem opery Národního divadla. V divadle uvedl třicet svých oper a dva balety. V letech 1802–1806 vlastnil obchod s hudebninami, ve kterém vydal 24 svazků Sbírky nejlepších polských hudebních skladeb a písní. Podílel se na organizaci symfonických koncertů ve Varšavě a přispíval teoretickými články do polských časopisů i do lipského časopisu "Allgemeine Musikalische Zeitung". V roce 1814 založil Náboženskou a národní hudební společnost, jejímž úkolem bylo pořádání koncertů a výchova hudebníků, učitelů hudby, varhaníků a zpěváků.

Vedle toho se intensivně věnoval pedagogické činnosti. Učil zpěv v Boguslawského Dramatické škole a hudební teorii a skladbu pro školách, které sám řídil: Základní škole hudebního a dramatického umění (1817–1821), Institutu hudby a deklamace (1821–1826) a na Hlavní hudební škole (1826–1831). Na této škole vychoval řadu polských skladatelů včetně Fryderyka Chopina. V letech 1835–1839 učil také na Pěvecké škole Velkého divadla a posléze v Ústavu guvernantek.

Elsner byl čestným členem mnoha hudebních institucí doma i v zahraničí. Mimo jiné byl členem Krakovské společnosti přátel hudby a Musikverein der Universitätskirche St. Pauli v Lipsku

Elsner projevoval zájem i otázky polského folklóru. Sbíral lidovou hudební tvorbu a snažil se zachytit melodické a rytmické vlastnosti nejen polské lidové hudby, ale i slovanského folklóru obecně. Svědčí o tom jeho publikovaná pojednání: Rozprawa o metryczności i rytmiczności języka polskiego a Rozprawa o melodii i śpiewie.

Stejně jako mnoho jiných významných osobností té doby, byl členem zednářské lóže. Za zásluhy o polskou hudbu byl v roce 1823 vyznamenán řádem sv. Stanislava. Na jeho počest vydány tři medaile: 1825 (J. Majnert), 1852 (J. Herckner) a v roce 1969 (J. Stasiński).

Elsner byl dvakrát ženatý. Jeho první ženou byla od roku 1796 Klára Abt, která zemřela při narození dcery Karolíny (1797–1823). Druhou manželkou byla Karoliną Drozdowską (1784-1852), přední varšavská operní pěvkyně, se kterou měl 3 dcery.

Zemřel 18. dubna 1854 ve svém domě v Elsnerówě na předměstí Varšavy. Je pochován ve Varšavě na Powązkowskim hřbitově. V rodném Grodkówě bylo vybudováno jeho museum.