Jóachaz (judský král)

Jóachaz (hebrejsky: יְהוֹאָחָז‎, Jeho'achaz), v českých překladech Bible přepisováno též jako Joachaz či Jehoachaz, byl z Davidovské dynastie v pořadí šestnáctý král samostatného Judského království. Jeho jméno se vykládá jako „Hospodin podržel“.[1] Tímto jménem byl též nazýván Jóachazův prapředek, král Achazjáš.[2] Dle názoru moderních historiků a archeologů král Jóachaz vládl v roce 609 př. n. l.[3] Podle kroniky Davida Ganse by však jeho kralování mělo spadat do roku 3316 od stvoření světa neboli do rozmezí let 446–445 před naším letopočtem.[4] Podle údajů v Tanachu kraloval v Jeruzalémě pouhé 3 měsíce.[5][6]

Jóachaz byl synem krále Jóšijáše a jeho ženy Chamútaly, jež byla dcerou Jirmejáše z Libny. Na judský trůn usedl ve svých 23 letech, ale nijak nenavázal na vladařské úspěchy svého otce. Po 3 měsících kralování ho totiž egyptský panovník Neko II. zbavil královského úřadu a odvlekl jej do Egypta jako zajatce. O jeho neblahém osudu se zmiňuje prorok Jeremjáš[7] a ve své knize jej nazývá jménem Šalúm (hebrejsky: שַׁלֻּם‎, Šalum, doslova „Nahrazený“),[8] neboť místo něj faraon Neko dosadil na judský trůn jeho staršího bratra Eljakíma.