Ján Herkeľ

Ján Herkeľ (*1786, Vavrečka na Oravě – †1853) byl slovenský vlastenec, advokát a spisovatel.[1]

Ján Herkeľ
Narození1786
Vavrečka
Úmrtí1853 (ve věku 66–67 let)
Budapešť
Povoláníspisovatel
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Byl absolventem filozofického a právnického kurzu v Pešti, kde působil po roce 1830 jako advokát. Patřil do kruhu slovenských národovců, kteří žili v uherské metropoli, soustředěných kolem Martina Hamuljaka. V roce 1827, když v Lajoskomárom vrchnost nařídila bití místních obyvatel slovenské národnosti za projevy národního cítění, Herkeľ připravil žádost těchto občanů adresovanou Královské uherské místodržitelské radě, ve které odsuzoval protiprávní postup soudců, a mimo jiné i všechny maďarizační akce.

Tvorba

V roce 1826 vydal v Budíně dílo Elementa universalis linguae Slavicae (Základy obecného slovanského jazyka), ve kterém propagoval potřebu vytvoření jednotného všeslovanského jazyka. K filologické problematice se vrátil roku 1836 v almanachu Zora vydaném Martinem Hamuljakem, kde se v článku Proměna pokusil vytvořit konkrétní slovenský spisovný jazyk, odlišný od Bernolákovy jazykové normy.

Z téhož roku pochází asi i Herkeľův vlastnoruční latinský koncept žádostí o povolení tzv. Novin slavianských, jejichž vydavatelem a redaktorem měl být on sám.

Dílo
  • 1826 – Elementa universalis linguae Slavicae (Základy obecného slovanského jazyka).
  • 1836 – Promena, článek v almanachu Zora

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ján Herkeľ na slovenské Wikipedii.

  1. Biografický lexikon Slovenska. III. Martin 2007. citováno podle Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine

Související články
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.