Ján Baltazár Magin

V roce 1706 se stal chovancem kněžského semináře pro nadané studenty - takzvaného Pázmanea ve Vídni.[1] Jako farář působil v Jaroku u Nitry, v Košeci a Dubnici nad Váhom.[1] Mezi obdobím působení v Košeci a Dubnici v letech 1717 a 1718 byl novicem Tovaryšstva Ježíšova v Trenčíně, ale kvůli nemoci byl propuštěn.[1] Od roku 1731 byl nitranským kanovníkem. Měl široký dějepisný a kulturní rozhled a objevovala se u něj slovanská orientace se zárodky národního povědomí.

Jeho dílo bylo ukázkou vznikajícího literárního žánru - obrany národa. Projevuje se zdůrazňováním hlavních vývojových tendencí národních pohybů a slovenského národního uvědomování. Maginovo polemické dílo je ukázkou měšťansko-osvícenského chápání národa. Jeho argumentace se staly součástí většiny následujících obran slovenského národa (u autorů jako Juraj Fándly, Matej Bel a další).

• 1728 - Ostne namierené proti pisateľovi najvznešenejšieho a najnovšieho bratislavského snemovania alebo Obrana slávnej Trenčianskej stolice… (Murices Nobilissimae et novissimae diaetae Posoniensis scriptori sparsi, sive Apologia pro inclito comitatu Trenchiniensi), polemický spis, kterého byl pořizovatelem, a kde hájil postavení slovenského národu v Uhersku. Dílo vzniklo jako reakce na novissima diaeta (Nejnovějšímu sněmu), které v Trnavě vydal v roce 1721 profesor veřejného práva Michal Bencsik.[1]
• 1729 - Ekloga, rozsáhlá latinská báseň na oslavu druhého sňatku Jozefa Illesházyho, syna jeho mecenáše

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ján Baltazár Magin na slovenské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ján Baltazár Magin na Wikimedia Commons
• Obrana slavné župy Trenčínské a města téhož jména na stránce Zlatý fond (Sme.sk)
• Známka Ján Baltazar Magin, stránka Ministerstva dopravy, výstavby a regionálního rozvoje Archivováno 24. 9. 2015 na Wayback Machine