Ivo Rittig

Po základní škole nastoupil na učiliště, kde se učil v oboru prodavač a lahůdkář.[7] Na praxi docházel do lahůdkářství U Paukertů, což bylo považováno za prominentní místo.[7]„A právě tam podle pamětníků poznal, že všichni kšeftují – od vedoucích samoobsluh, zelinářů či šéfů masny až po vysoké komunistické funkcionáře. Rittigovi se to zalíbilo, přidal se a mohl šplhat nahoru.“[7] Po vyučení nastoupil v červnu 1981 jako prodavač do státního podniku Potraviny Praha, pracoval v samoobsluze na rohu Štepánské a Žitné na Praze 1.[7] V prodejně se mu dařilo, během pouhých dvou let se stal vedoucím.[7] „Říkalo se, že je nejmladším vedoucím pražských prodejen. Jeho kariérní postup byl neobvyklý. Těžko říct, kdo ho tlačil, vždyť ani nebyl členem komunistické strany,“ vzpomínal jeho tehdejší známý z potravinářské branže.[7] Rittig se tehdy choval jako „čistokrevný spekulant“[7] a velmi dobře se znal s tehdejší komunitou veksláků.[7] Přes své známé měl v Tuzexu nakupovat alkohol a další zboží a pak ho podpultově s velkým ziskem[pozn 1] prodávat ve svém obchodě.[7] Pro své „dobré zákazníky“ byl schopen dodávat i luxusní a obtížně dostupné zboží jako ruský kaviár či vodku.[7] Podle jeho bývalých kolegů si tehdy z pokladen v obchodě často bral peníze.[7] Když se na jeho obchod chystala v září 1984 velká inventura, dostal echo dopředu a včas zakryl schodek asi 100 tisíc korun tak, že si půjčil peníze od známých a navozil na místo zboží z jiných provozoven.[7]„Zároveň použil i lest: prázdné kartony od kávy a alkoholického likéru zvaného Myslivec vystlal papírem a dalšími předměty přesně do požadované váhy.“[7] Podobným způsobem „řešil“ i druhou velkou inventuru o osm měsíců později.[7] Tehdy mu v účetnictví chybělo dokonce tři čtvrtě milionu korun.[7]

Podle listu IHNED.cz, jenž citoval soudní rozhodnutí z let 1987 a 1988 získaná na základě zákona o svobodném přístupu k informacím,[2] Rittig od podzimu 1983 až do zatčení v červnu 1985 spolu se svým zástupcem postupně rozkrádali svěřenou prodejnu potravin, především si brali peníze z tržeb, což zejména Rittig dle své argumentace u soudu „bral jako normální věc“.[2] „… Krácení tržeb se v jeho (Rittigově) praxi stalo ve skutečnosti součástí jeho pracovního stylu,“ cituje IHNED.cz rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky z 8. června 1988.[2] Celkové manko prodejny mělo činit 766 tisíc korun,[2] což byla na tehdejší poměry obrovská částka.[pozn 2] Nakonec byl Rittig potrestán devíti lety odnětí svobody poté, co byl jeho čin překvalifikován z původního rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Z devíti let strávil ve vězení polovinu,[2] zejména proto, že ještě před pravomocným rozsudkem strávil tři roky ve vazbě. Začátkem roku 1990 se dostal na svobodu po Havlově amnestii.

V lednu 2017 byl za vyzrazení utajované zprávy Bezpečnostní informační služby nepravomocně odsouzen (spolu s Janou Nečasovou a Davidem Michalem) k devítiměsíčnímu podmíněnému trestu. Rittig se proti verdiktu soudu odvolal.[8] Odvolací soud na základě odvolání rozsudek zrušil a v listopadu 2019 byl Rittig (spolu s Janou Nečasovou a Davidem Michalem) nepravomocně obžaloby zproštěn.[9]

Co dělal Rittig po návratu z vězení na začátku devadesátých let není veřejně známo,[10] podle jeho známých (jak uvedeno v IHNED.cz[10]) patrně kšeftoval se zahraničním a tudíž v tehdejším Československu ceněným zbožím (kosmetika, výpočetní technika, elektronika).[10] S bývalou tlumočnicí Lenkou Vejvalkovou založil společnost Prospekta Moda, jež prodávala luxusní zboží (např. značku Versace) v centru Prahy a na ruzyňském letišti.[10] Toto podnikání bylo značně výnosné a umožnilo Rittigovi jednak sponzorovat hokejový klub Prospekta Praha, tak i organizovat utkání v boxu, pozvat do Prahy několik hvězd bojových sportů a známých herců a zejména přes podobné společenské akce získat přístup „do nejvyšších pater byznysu a politiky“.[10] Kromě toho Rittig figuruje v několika dalších společnostech, jejichž byznys dle IHNED.cz již tak průhledný není.[10]

Při policejní razii 13. června 2013 prohledala policie jeho kancelář u Prašné brány a jeho vilu na Vinohradech. Sám Rittig byl v tu dobu v Monaku. Spekuluje se o tom, že dostal o zatýkání předem zprávu a utekl před ním.[11][12] Dne 13. února 2014 byl při policejní razii zatčen a obviněn, podle státní zástupkyně mělo jít o trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti související s pražským dopravním podnikem.[13]

Podle bulvárního deníku Blesk si Rittig v roce 2012 pořídil proudové letadlo Nextant 400XT a repasovaný Hawker 400XP. Za stroj údajně zaplatil kolem 100 milionů korun. „Letadlo si na leasing koupila moje společnost Rittig&Partners,“ řekl listu podnikatel. Nákup zdůvodnil tím, že jelikož většinu roku tráví v Monaku, on a jeho spolupracovníci letoun potřebují k práci.[28] V Monaku měl do 21. května 2014 povolení k trvalému pobytu,[29] od dubna 2014 má uděleno rezidenční vízum emirátu Dubaj (od 20. dubna 2014 do 19. dubna 2017).[30]