Ivan Honl

Ivan Honl se narodil v roce 1866 ve Zbýšově, v roce 1892 absolvoval lékařskou fakultu v Praze, kde nadále zůstal v pozici výzkumníka a pedagoga. V roce 1899 byl habilitován v oboru bakteriologie. V roce 1899 patřil k zakladatelům Spolku pro zřizování a vydržování sanatorií pro tuberkulozní pacienty v Zemích Koruny české.[2]

V roce 1900 zakoupil lázně v Lázních Běloves, kde se věnoval také léčení tuberkulosních pacientů. V roce 1905 nechal postavit nad budovou lázní vilu Panzinku.[3] Roku 1904 byl jmenován mimořádným profesorem bakteriologie, v roce 1911 pak řádným profesorem.[4] Následně pak po vzniku Československa patřil k zakladatelům Masarykovy ligy proti tuberkulóze, pracoval také ve Vědeckém spolku pro výzkum tuberkulózy. Následně pak v roce 1919 byl jmenován profesorem s vlastním ordinariátem[4] a přednostou Ústavu pro bakteriologii a sérologii pod Lékařskou fakultou Univerzity Karlovy.[2] V roce 1931 předal vedení lázní v Bělovsi svému synovi Vladimírovi.[3]

Spolupracoval s Jaroslavem Hlavou, kdy společně ke konci 90. let 19. století izoloval látku, která následně během první světové války byla využívána jako antibiotikum.[2] Věnoval se také sběru zbraní a obrazů, jeho sbírka byla v roce 1959 předána okresnímu muzeu.[3]

Jeho příbuzným (manželem jeho sestry) byl lékař a přítel jeho učitele a spolupracovníka Jaroslava Hlavy František Dreuschuch, jeho synem pak byl lékař Vladimír Honl.[5]