Itóova buňka

Tvar Itóových buněk je hvězdicovitý, odtud i jejich alternativní název – buňky stelární. Vedle četných lipidových kapének obsahují filamenta aktinu, myosinu a desminu.[1] Za patologických stavů svůj vzhled mění a spíše se podobou přibližují fibroblastům, či myofibroblastům.[2]

Pro Itóovy buňky je typické ukládání vitaminu A (je zde soustředěno 50–80 % vitaminu A v celém těle) v tukových kapénkách ve formě retinyl esteru. Ve fyziologických podmínkách je udržování homeostázy vitaminu A těmito buňkami nezastupitelné.

Itóovy buňky produkují růstový faktor, který je podstatnou složkou při regeneraci jater – vyvolává dělení jaterních buněk a tím nahrazení jaterní tkáně.[3] Nicméně opakované poškození jater vede během své regenerace rovněž ke zmnožení vaziva a společně s dalšími procesy k fibrotizaci (viz níže). Schopnost nahrazení jaterní tkáně u některých laboratorních zvířat je velice vysoká – např. u potkana mohou játra nahradit až 75 % své hmoty za 1 měsíc.[3]

Kromě své regenerační funkce jsou však Itóovy buňky rovněž zásadním činitelem v procesu fibrotizace, jež vede až k cirhóze. V poškozené jaterní tkáni se v místě léze tyto buňky nakumulují a začnou produkovat zvýšené množství fibrózní matrix. Ta za účasti cytokinů redukuje tvorbu klasické matrix. Aktivované Itóovy buňky se schopností kontraktility mohou při zvýšení kontrakce snížit průtok krve játry. Fibróza je původně reverzibilní, ale postupem času přechází do nevratného stádia.[4]