Isamu Akasaki

Isamu Akasaki (30. ledna 1929 Čiran, dnes součást města Minamikjúšú v prefektuře Kagošima – 1. dubna 2021[1]) byl japonský odborník na technologii polovodičů. Spolu s Hirošim Amanem a Shujim Nakamurou získal Nobelovu cenu za fyziku za rok 2014. Byla udělena za za vývoj modrých světelných diod umožňujících vytvoření nového, ekologického světelného zdroje.

Isamu Akasaki
Narození	30. ledna 1929 Čiran
Úmrtí	1. dubna 2021 (ve věku 92 let) Nagoja
Alma mater	Kjótská univerzita Seventh Higher School Kōnan High School Nagojská univerzita
Pracoviště	Nagojská univerzita Panasonic Meijo University Denso Ten
Obor	fyzik
Ocenění	Medaile cti s fialovou stuhou (1996) Cena Asahi (2000) Řád vycházejícího slunce 3. třídy (2002) Bunka Koroša (2004) Kyoto Prize in Advanced Technology (2009) … více na Wikidatech
Příbuzní	Masanori Akasaki (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Akasaki absolvoval roku 1952 Kjótskou univerzitu a po studiu pracoval ve firmě Kobe Kogyo Corporation, nyní začleněné do firmy Fujitsu. Doktorát získal na univerzitě v Nagoji roce 1964, kde pak začal učit, od roku 1981 jako řádný profesor. Zároveň působil v Macušitově výzkumném ústavu v Tokiu, kde se koncem šedesátých let začal zabývat světelnými diodami a později učinil zásadní objevy, umožňující konstrukci současných modrých světelných diod. Emeritován byl jako profesor roku 1992, v říjnu 2006 vznikl při univerzitě v Nagoji Akasakiho institut. Akasaki je nositelem Kjótské ceny za moderní technologie (2009) a Edisonovy medaile (2011), udělované americkým Institutem elektrického a elektronického inženýrství (IEEE).[2]