Iridárium

Největší sbírky planých i kulturních kosatců je možné navštívit v Botanické zahradě hl. m. Prahy[1], v Průhonické botanické zahradě na Chotobuzi[2] a v arboretu MZLU.

Nejstarším iridáriem je Presby Memorial Garden v USA[3], která byla založena již ve třicátých letech tohoto století. Zahrnuje výsledky světového šlechtění kosatců a ve svém vývoji je spojena s osobnostmi, které se v Severní Americe zasloužily o tak vysokou úroveň zahradnického využití evropských kosatců, že se jim v Evropě nakonec říká „kosatce americké“.

V Evropě byla před druhou světovou válkou nejvýznamnější sbírka kosatců paní Helen von Stein-Zeppelin, vytvořená v jejím zahradnictví v Sulzburgu-Laufenu mezi Freiburgem a Basilejí. V druhé polovině 60. let byla jako celek předána do nově zakládané Botanické zahrady v Basileji-Brůg-Liflgen. Další význačnou sbírkou je po druhé světové válce založené Iridádum Botanické zahrady Ruské akademie věd v Sankt Petěrburgu. Bylo založeno známým autorem botanického zpracování rodu Iris, Dr. G. I. Rodioněnkem. Hlavni doba kvetení kosatců je v této zahradě v polovině června. Různě rozsáhlé sbírky kosatců najdeme i v řadě dalších evropských botanických zahrad.

Podobný význam jako botanické zahrady mají pro návštěvníky soutěžní zahrady. Mezi nimi je ve světovém měřítku nejvýznamnější Giardino dell’Iris ve Florencii, kosatcová zahrada Italské irisové společnosti.[4] Od roku 1957 zde každoročně probíhá hodnocení nově vyšlechtěných kultivarů zahradních kosatců.

Další soutěžní zahrada, věnovaná raným kosatcům nižšího vzrůstu, byla založena v Dunajském parku (Donaupark) ve Vídni, nedaleko známého Prátru. O zahradní kultuře Velké Británie podává svědectví nejen slavná botanická zahrada v Kew, ale i centrum hodnocení zahradních odrůd ve Wisley.