Irena Čubírková

V roce 1951 žila rodina Čubírkových v Trutnově ve východních Čechách. Irena Čubírková svého manžela podváděla. Ján Čubírek její nevěru ale zjistil a získal o ní důkaz. Irena proto pojala úmysl se jej zbavit. Do svého plánu zasvětila svého milence Václava Bernarta. Ke spolupráci se jí povedlo získat i milencovu manželku, které namluvila, že Čubírek si její nevěru vymyslel a že s jejím mužem nikdy nic neměla.

První pokus o vraždu nevyšel. Čubírková se pokusila manžela otrávit lékem Fluocit, který na Čubírka ale nepůsobil (jednalo se o lék na ženské potíže). Byl tedy vymyšlen další plán. Čubírková měla manžela vylákat na procházku do lesa, kde měl čekat Bernart, Čubírka omráčit a oběsit. Čubírek ale procházku odmítl a nevědomky si tak prozatím zachránil život. Až třetí pokus se podařil.

Dne 10. října 1951 byl Čubírek na nemocenské a volný čas trávil lakováním nábytku. Aby lak lépe schnul, chtěl do místnosti snést z půdy kamna a zatopit v nich^[zdroj?!]. U souseda se dokonce sháněl po kamnových rourách^[zdroj?!]. Tato skutečnost později přispěla^[zdroj?!] k tomu, že policie uvěřila, že šlo o nešťastnou náhodu.

Irena Čubírková nabídla manželovi alkohol s přidanými léky na spaní a Čubírek poté, co něco vypil, skutečně usnul. Čubírková zavolala Bernarta, který spícímu Čubírkovi rozbil hlavu, čímž jej usmrtil. Mrtvolu přenesli pod schody na půdu, ze kterých na mrtvého Čubírková s Bernartovou svrhly kamna. Vyšetřování bylo tehdy skončeno jako nešťastná náhoda bez cizího zavinění.

V Trutnově žila Čubírková až do roku 1959, kdy se se svým druhem Ambrozem Ščepkou přestěhovala do obce Boleráz v okrese Trnava na Slovensku^[zdroj?!]. Zde žili v areálu statku, Ščepka se staral o dobytek, Čubírková pásla^[zdroj?!]. Příchod na Slovensko pro Čubírkovou znamenal jistý společenský sestup^[zdroj?!]. V Trutnově žila v podstatě životem dámy, v Bolerázu žila ve statku se Ščepkou, který měl hrubé způsoby a byl opilec^[zdroj?!]. Ščepka jí v opilosti údajně několikrát vyhrožoval, že ji zabije a její hlavu hodí do záchoda^[zdroj?!].

Dne 7. prosince 1964 slavil Ščepka svůj svátek a již od rána se opíjel. Večer toho dne v opilosti spadl ze židle a usnul na podlaze. Čubírková se rozhodla, že se problémového partnera zbaví nadobro. Dvakrát jej sekerou udeřila do hlavy, hlavu pak oddělila pomocí sekery, nože a sekáčku na maso od zbytku těla.

Tělo vměstnala do pece na chléb a zatopila v ní. Oheň udržovala celkem 35 hodin. Ze Ščepkova těla pak zůstal jen popel a několik ohořelých zbytků kostí. Popelem Čubírková posypala cestu před domem. Od sousedů si vypůjčila nákupní tašku do níž vložila hlavu zabalenou v montérkách^[zdroj?!]. I s taškou pak odešla na MNV nahlásit zmizení Ambroze Ščepky.

Pak odešla na nádraží a Ščepkovu hlavu pohodila na toaletě^[zdroj?!]. Vlakem odjela do Trnavy, kde rovněž nahlásila jeho zmizení. Hlava byla na toaletě rychle objevena. Mezi vyslýchanými se octla i Čubírková.

Čubírková působila při výslechu nejistě a když pak vyšetřující našli na pohovce malou kůstku^[zdroj?!], o které expertiza prokázala, že není zvířecího původu, pojali podezření^[zdroj?!]. Vyšetřovatelé také zjistili nebývale teplou chlebovou pec, ač byli ujištěni, že u Čubírků se domácí chléb nepekl. Čubírková se přiznala.

V souvislosti s případem v Bolerázu, byl exhumován hrob Jána Čubírka a opožděně provedeno zevrubné ohledání jeho ostatků. Prohlídka prokázala, že zranění, jež Čubírek utrpěl, nemohla za žádných okolností způsobit padající kamna. Čubírková se záhy doznala i k vraždě svého manžela.

Rozsudek nikoho nepřekvapil. Čubírková byla odsouzena k trestu smrti, žádost o milost byla zamítnuta a dne 28. září 1966 byla v Praze na Pankráci oběšena. Václav Bernart byl odsouzen na 15 let vězení, jeho manželka souzena nebyla, neboť se na ni vztahovala vyhlášená amnestie.

• - článek o případu /slovensky/
• - článek o případu /česky/