Iosif Berman

Narodil se 17. ledna 1892 v rumunském Burdujeni poblíž města Suceava židovskému otci, který získal rumunské občanství za účast v rumunské válce za nezávislost v roce 1877.[1] Od útlého věku se zajímal o fotografii, jako dítě trávil čas ve společnosti putovních fotografů jménem Suceava a Cernăuți.[1] Před svými 18 narozeninami se odstěhoval do Bukurešti, kde si vydělal první peníze na nákup vlastního fotoaparátu.[2] Své první fotografie zveřejnil v roce 1913 v novinách Dimineaţa, na kterých dokumentoval cholerový lazaret v městě Turtucaia.[2] Dále pracoval v nakladatelství novin Adevărul a Dimineaţa, které oboje patřily levicovému aktivistovi Constantinu Milleovi.[1]

Během první světové války pracoval v regimentu jako fotograf a měl možnost dokumentovat říjnovou revoluci v Oděse, ale jeho fotografické desky byly zabaveny „Bílými“ a bolševiky.[1][2] V roce 1918 přispíval do Realitatea Ilustrată sérií fotografií ustupující německé armády.[2] Poté, co byl jeho pluk rozpuštěn, odcestoval do Novorossijsku v Kavkazu. Tam se setkal se svou budoucí manželkou Raisou, se kterou měl dceru Luizu.[1]

V letech 1920 až 1923 pracoval jako korespondent z Istanbulu pro rumunské noviny. Po návratu do Rumunska působil jako fotograf pro hlavní rumunské noviny, fotografoval také královskou rodinu.[1]

Okolo roku 1925 spolupracoval se sociologem Dimitriem Gustim, který studoval život na rumunských vesnicích a lidové tradice a s Filipem Brunea-Foxem, kterému fotograficky ilustroval jeho reportážní články.[1]

Jeho fotografie byly svého času publikovány ve všech hlavních rumunských novinách: Adevărul, Dimineaţa, Curentul, Realitatea ilustrată, România ilustrată, Ilustraţiunea română, Cuvântul liber, L'Indépendance roumaine a také v The New York Times a National Geographic, byl korespondentem Associated Press a skandinávských noviny Scandinavian Newspaper Press.[1]

V roce 1937 vláda Octaviana Goga zavřela levicové noviny, pro které pracoval a jeho životní dílo, fotografické desky v krabicích z archivu novin Adevărul a Dimineaţa, bylo zabaveno.[1] Nicméně pokračoval v práci a posílal fotografie do The New York Times.[1]

Na základě doporučení rumunského historika a později premiéra Nicolae Iorga, začal Berman používat pseudonym IB Urseanu, (což je překlad jeho židovského jména), aby nedošlo k přilákání pozornosti antisemitské Železné gardy.[1]

Nicméně v roce 1940 mu bylo zakázáno pokračovat v jeho práci kvůli antižidovským zákonům, které nařídil Legionářský stát. Podlehl depresím a brzy na to 17. září 1941 zemřel. Podle vyjádření jeho dcery zemřel na selhání ledvin, když odmítal jakoukoliv léčbu.[1]

Po druhé světové válce se komunistická vláda pokusila využít fotografie k propagandě. Podle pracovníka Rumunského rolnického muzea zachycoval realistický pohled na vesnici, s jejími negativními stránkami, cikány, i tamními obecními blázny.[2]

Nicméně, fotografie byly nově objevené po rumunské revoluci v roce 1989 v Rumunském rolnickém muzeu, které o jejich autorovi vydalo monografii. Byl také natočen dokumentární film o jeho životě a díle s názvem Omul cu o mie de ochi (Muž s tisíci očima), který režíroval Alexandru Solomon.[2][3][4]

• 
  Děťátko v koši, 30. léta 20. století
• 
  Děti si hrají na zaplavené ulici, 1930-1940
• 
  Bukurešť, Hvězda, 1930-1940
• 
  Bukurešť, 1930-1940
• 
  Oheň v Bukurešti, 1930-1940
• 
  Prodavač hus, 1930-1940
• 
  Ševcovská dílna, 1930
• 
  Bukurešť, preclíky, 1930-1940
• 
  Děti hrají na housle v centru Bukurešti, 1930-1940
• 
  Velké zemětřesení v Rumunsku, 1940
• 
  Hodina hudby, 1930-1940
• 
  Král Karel II. Rumunský a Alexandru Averescu v srpnu 1930 při ceremonii u gardového pluku