Intraepiteliální lymfocyty

CD8αα je významným projevem fenotypu IELs, ale ne všechny populace tuto molekulu exprimují. CD8αα homodimer je isoforma klasického CD8αβ heterodimeru, který je exprimován na klasických CD8 T buňkách. CD8αα je převážně exprimován efektorovými a diferencovanými antigen-zkušenými buňkami ve střevě. Tato molekula sice může vázat MHC I, ale oproti CD8αβ CD8αα snižuje senzitivitu TCR k antigenům. Tudíž CD8αα funguje jako represor aktivace T buněk, když rozpozná MHC I [6].

CD8αα také může rozpoznávat TL antigen, což je neklasická MHC I molekula, která je exprimovaný v brzlíku a ve střevním epitelu. Interakce mezi těmito dvěma molekulami neslouží k migraci IELs do epitelu, ale ovlivňuje imunitní odpověď IELs [7]. Interakce mezi TL a CD8αα ovlivňuje přežívání a proliferaci IELs [6], konkrétněji tlumí jejich proliferaci, když zároveň dochází k slabé stimulaci TCR [7].

Populace indukovaných IELs vznikají z klasických periferních CD4 T lymfocytů. Je jim společná exprese TCR a také mohou exprimovat CD8αα, což je indukováno po migraci těchto buněk do střevního epitelu.

TCRαβ⁺CD4⁺ IELs vznikají z klasických periferních CD4 T lymfocytů. Tyto buňky migrují do střevního epitelu jako efektorové nebo paměťové buňky.

Až 50 % těchto buněk u myší může exprimovat CD8αα, k čemuž dochází až ve střevním epitelu po stimulaci TGF-β, IFN-γ, IL-27 a retinovou kyselinou. Funkce těchto buněk není jasná. I přesto že exprimují granzymy a mají cytolitické vlastnosti, existují důkazy, že můžou mít i regulační funkci při chronických střevních zánětech [2][11].

Tato populace buněk také vzniká z periferních T lymfocytů, ale pouze z CD8 T lymfocytů. Buňky migrují do střevního epitelu, kde fungují jako efektorové nebo paměťové buňky. Exprimují integrin β7, granzym B, CD103 a CD69 a oproti klasických CD8 T lymfocytům produkují méně TNF-α a IFN-γ [12].

Některé TCRαβ⁺CD8αβ⁺ IELs také mohou exprimovat CD8αα homodimer a být patogenní při celiakii u lidí [2].

Přirozené IELs také exprimují TCR, ale migrují do epitelu hned po jejich vzniku, kde začnou eprimovat také CD8αα.

Tato populace je nejpočetnějšími IELs při narození u myší a s přibývajícím stářím ubývá. U lidí jsou tyto buňky přítomné v době těhotenství a jsou naopak vzácné u dospělých jedinců. TCRαβ⁺ IELs se vyvíjejí v brzlíku, kde prochází pozitivní selekcí a reagují s tělu vlastními anitgeny. Nicméně tyto buňky mají regulační vlastnosti a v experimentálních zvířecích modelech chrání proti kolitidě. Jsou ovlivňovány složením střevní mikrobioty a vitaminem D. Receptor NOD2, který je exprimován antigen prezentujícími a epitheliálními buňkami ve střevě rozpoznává mikroby a spouští produkci cytokinu IL-15, který podporuje TCRαβ⁺CD8αα⁺ IELs [2].

TCRγδ⁺ IELs se vyvíjejí mimo brzlík a jejich udržování a funkce ve střevním epitelu je ovlivňována kontaktem s enterocyty a navíc s jejich pomocí mohou skrze epitel migrovat [13]. Tyto buňky mají cytotoxické vlastnosti a produkují cytokiny TGF-β, TNF-α, IFN-γ, IL-13 a IL-10 a antimikrobiální peptidy. U myší většina těchto buněk je Vγ7 pozitivní a u lidí naopak Vγ4 pozitivní. Jejich funkce spočívá v ochraně střevní bariéry proti patogenům při brzké infekci a později naopak zánět tlumí a chrání bariérů proti nadměrnému poškození. Podobné poznatky byly nalezeny i u kolitidy, kdy TCRγδ⁺ IELs mají na začátku patogenní funkci, kdežto později ochraňují epitel proti poškození [11].

IELs které neexprimují TCR.

Tyto buňky vykazují vlastnosti ILC1 buněk, konkrétněji NK buněk. U lidí jsou jejich počty zvýšené při Crohnově chorobě a u myší jsou patognní při kolitidě [12].

Tyto přirozené lymfocyty exprimují CD8αα a CD3 a vyvíjejí se mimo brzlík. Mají cytotoxické a fagocytické vlastnosti, exprimují MHC II a mohou tedy prezentovat antigeny klasickým CD4 T lymfocytům. iCD8α brání bakteriálním infekcím a podporují experimentální kolitidu [2].

Tyto buňky jsou velice podobné iCD8α populaci a není jasné, zda se jedná o vývojově odlišnou populaci buněk nebo jsou to prekurzory pro iCD8α buňky [2].