Interkulturní psychologie

Interkulturní psychologie je tzv. komparativní věda, která srovnává různé etniky, národy, náboženské a jazykové skupiny a všímá si jejich odlišností. Jejím cílem je identifikovat a popsat interkulturní jevy a procesy. Snaží se vytvořit podklady pro aplikování ve společenském životě. Poukazuje na rozdíly, jak kultura ovlivňuje chování, společnost, rodinný život, vzdělání, sociální zkušenosti a další oblasti.[1]

Dle Matsumota (2000) se kultura vztahuje k mnoha charakteristikám skupin lidí, včetně postojů, chování, zvyků a hodnot, které jsou přenášeny z jedné generace na další.[2]

Definice

Pojem interkulturní psychologie je velmi obtížné přímo definovat. Je to dáno tím, že když se formuje jakákoliv oblast vědy, je obvyklé, že z počátku není ustálen ani její přesný název. U interkulturní psychologie je název ustálen od jejího vzniku, tj. od šedesátých let minulého století, ale název je ustálený pouze v angličtině – cross-cultural psychology.[1] V češtině se můžeme setkat ještě s dvěma podobnými terminologickými pojmy: mezikulturní psychologie a transkulturní psychologie. I když tyto dva pojmy se až tak často nepoužívají.[3]

Neexistuje jedna jediná, pravdivá definice. Mnoho psychologů nám dává mnoho různých definicí. Nemůže uvést všechny, protože jich existuje celá řada a liší se jak rozsahem formulace, tak i terminologií.

Podle psychologa Davida A. Geista (2000) můžeme interkulturní psychologie definovat takto:„Interkulturní psychologie, nacházející se na pomezí mezi psychologií, etnologií, kulturní a sociální psychologií; je považována za obor psychologie zkoumající podobnosti a rozdíly v psychologickém fungování různých kultur a etnických skupin.“ [4] Další definici, kterou můžeme použít je podle Hartla a Hartlové (2000):„Psychologie kulturní srovnává specifický vliv různých kultur na chování a prožívání člověka; výzkumy tohoto zaměření se v současnosti značně rozvíjejí v souvislosti s globalizací, nutností soužití různých kultur.“ [1]

Je to psychologie, která zkoumá shody a rozdíly v individuálních psychologických funkcích v různých kulturních skupinách. Je to studium vlivů kultury na lidské chování. Je to v podstatě komparativní věda: popisuje a srovnává vlastnosti a procesy lidské psychiky v závislosti na kulturních faktorech založených v odlišnostech etnik, národů, rasových, náboženských či jazykových skupin.[1]

Vývoj

Lidé si byli již dávno vědomi rozdílů mezi chováním lidí různých kultur, avšak interkulturní psychologie jako věda vznikla až koncem 19. a začátkem dvacátého století. Významným počinem byla také práce Francise Galtona a jeho eugeniky, která tvrdila, že existují lidské rasy, které jsou silnější a mají lepší schopnost přežít, než jiné. Tuto teorii si přivlastnili například nacisté během druhé světové války.[5]

Pojem interkulturní psychologie vznikal však až v době šedesátých let dvacátého století. Byla to doba, kdy vznikalo mnoho jiných interdisciplinárních věd. V roce 1969 se zavedla interkulturní psychologie jako vědecký obor a to díky časopisu Journal of Cross-Cutlural Psychology. U zrodu byli hlavně vědci z USA a Kanady (John W.Berry, Gustav Jahoda, William W.Lambert aj.) Poté se začala interkulturní psychologie dostávat do celého světa a vytvářela se síť odborníků. To vedlo k založení Mezinárodní asociace pro interkulturní psychologii – International Association for Cross-Cultural Psychology (IACCP). První konference této organizace byla v roce 1972 v Hongkongu. V České republice není interkulturní psychologie dosud konstituována a mnoho lidí ani neví o její existenci.[1] Její rozvoj je v ČR jedním z nejdůležitějších úkolů pro českou psychologii v rámci Českomoravské psychologické společnosti.

Aplikace interkulturní psychologie

Díky technickému rozmachu a globalizaci za poslední století, světové kultury si nikdy nebyly tak blízké, jak je tomu dnes. A právě díky tomuto rozmachu nachází interkulturní psychologie svoje právoplatné místo ve světě vědy. Právě díky globalizaci nabývá interkulturní psychologie své důležitosti a to zejména kvůli častým etnickým konfliktům, mezinárodním sporům, válečným akcím a podobně.[6]

Interkulturní psychologie se zabývá velkou škálou psychologických disciplín. Její uplatnění můžeme najít v těch okruzích lidské činnosti, kde dochází ke styku různých kulturních společenství, cizích národů a etnik, ale také rasových, náboženských a jazykových skupin.[1]

  • Velmi důležité uplatnění má zejména v těchto disciplínách [1] :
    • Diplomacie a zahraniční politika
    • Mezinárodní obchod a turismus
    • Příprava odborníků pro práci v zahraničí
    • Výcvik manažerů a personalistů firem zaměstnávajících cizince
    • Příprava lékařů a zdravotnického personálu pro péči o pacienty odlišného etnického původu
    • Příprava státní správy pro jednání s cizinci a žadateli o azyl
    • Příprava učitelů na vzdělávání ve třídách a školách s etnicky heterogenní populací žáků

Ekonomická aktivita roste v globálním měřítku. Setkáváme se s lidmi z různých národů skrz reálné i virtuální hranice. Jednu věc, kterou nás interkulturní psychologie může naučit je brát v potaz vliv kultury na různé aspekty práce. Interkulturní psychologie se snaží udělat z kultury určitou proměnnou, která vysvětluje a předpovídá organizační a pracovní chování ve specifických situacích.[7][8]

Odkazy

Reference
  1. PRŮCHA, Jan. Interkulturní psychologie: [sociopsychologické zkoumání kultur, etnik, ras a národů]. 3. vyd. Praha: Portál, 2010, 220 s. ISBN 978-80-7367-709-1
  2. Matsumoto, D. R. (2000). Culture and psychology (2nd ed.). Pacific Grove, CA: Brooks/Cole
  3. Smith, P. B., Bond, M. H., & Kağitçibaşi, Ç. (2006). Understanding social psychology across cultures: Living and working in a changing world (3rd rev. ed.). London, UK: Sage.
  4. Psychology.about. (2013). What Is Cross Cultural Psychology?.Available: http://psychology.about.com/od/branchesofpsycholog1/f/cross-cultural.htm. Last accessed 29th January 2014.
  5. ENCYCLOPAEDIA BRITANNICA ONLINE.Eugenics. [online]. [cit. 28. 01. 2014]. Dostupné z: http://www.britannica.com/EBchecked/topic/195069/eugenics
  6. Berry, W, J (2002). Cross-cultural Psychology: Research and Applications. 2nd ed. England: Cambridge University Press. p3-15, p467 - 471.
  7. Drenth, P. J. D., & Den Hartog, D. N. (1999). Culture and organizational differences. In W. J. Lonner & D. L. Dinnel (Eds.), Merging past, present, and future in cross-cultural psychology: Selected papers from the Fourteenth International Congress of the International Association for Cross-Cultural Psychology (pp. 489-502). Lisse, Netherlands: Swets & Zeitlinger.
  8. Spering, M (2011). Current issues in cross-cultural psychology: Research topics, applications, and perspectives. Germany: University of Heidelberg, Germany. p58-60.

Související články
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.