Interakční styl učitele

1. Rovina společenská- Kde se škola nachází, na co je zaměřená, ekonomické podmínky školy, atd.
2. Rovina interpersonální - Jedná se o vztahy: mezi ředitelem a učiteli, mezi učiteli navzájem, mezi učitelem a žáky, mezi žáky navzájem
3. Rovina individuálně psychologická - Jedná se o projev v interakci (tedy souhrn vrozených a získaných vlastností[1]

Učitelovy osobnostní vlastnosti ovlivňují jeho pojetí výuky a tak si vytváří svůj jedinečný interakční styl. Ten se mění v konfrontaci se třídou, či jednotlivými žáky. Jelikož učitel reaguje na žáky a žáci naopak reagují na učitele. Z toho vyplývá, že interakce je vždy oboustranná. Např. učitel položí otázku, žáci odpovídají; učitel ztiší hlas a žáci postupně zbystří atd.[2]

Jedná se o kombinaci záměrného i bezděčného působení na žáka, jeho emoční vztahy a postoje k žákovi/žákům. Také se jedná o učitelem upřednostňované metody výuky a výchovy.

Interakce ve třídě je ovlivněna:

Podle Janíkové[1]

1. Společensko-historickými podmínkami
2. Osobními zkušenostmi a vlastnostmi učitele
3. Vlastnostmi a zkušenostmi žáků

Podle Gavory[2]

1. Vnější faktory - Typ vyučovacího předmětu, věk (vyspělost) žáků, specifika jejich chování atd.
2. Vnitřní faktory - Učitelovy osobní vlastnosti, subjektivní pojetí vyučování

I přes tyto vlivy má každý učitel své specifické a relativně trvalé určité prvky nebo vlastnosti interakce, což nazýváme interakční styl. K pochopení a bližšímu poznání interakčního stylu učitele využíváme tzv. dimenze.

Model učitelova interpersonálniho chování v interakci se žáky - rozdělení dimenzí podle Wubbelse, Crétona a Hoomayerse:[2]

Model učitelova interpersonálniho chování v interakci se žáky (in Mareš, Gavora; 2004; str. 108)

• Organizátor vyučování X Nejistý

• Pomáhá žákům X Nespokojený
• Chápající X Kárající
• Vede žáky k zodpovědnosti X Přísný

Dimenze umístěny v modelu naproti sobě jsou sobě protikladem. Jelikož učitel pomáhající nemůže být zároveň učitelem nespokojeným atd. Konkrétní učitel pak dosahuje různých úrovní, v jednotlivých dimenzích. Některé dimenze můžou u učitele převládat a jiné mohou být velmi slabé. Proto má každý učitel svůj charakteristický interakční styl.

Pomocí dotazníku QTI (Questionnaire on Teacher Interaction) se zjišťuje interakční styl učitele. Výsledky dotazníku se poté doplní do osmidimenzního schématu. Každá položka předkládá respondentovi jedno tvrzení a respondent odpovídá pomocí pětistupňové numerické škály; posuzuje frekvenci výskytu určitého chování na stupnici od 0 (nikdy) po 4 (vždy). Dotazník obvykle vyplňují žáci, které daný učitel vyučuje; mohou si ho však vyplnit (formou sebeposouzení) i učitelé sami.[3]

Rozdělujeme testy také podle stupně vzdělání. První stupeň ZŠ má pouze třístupňovou hodnotící škálu a 48 otázek. Tento dotazník označujeme jako QTI-E (elementary). Pro starší žáky je pak klasický dotazník QTI, tedy škála 0-4. Pro vysoké školy je určeno USCLES (University Social Constructivist Learning Environment Survey) a kombinuje řadu dotazníků.[3]

Obecná pravidla pro použití QTI dotazníků:

1. Dotazník administrovat nejméně deseti žákům ve třídě
2. Nevyužívat QTI dotazník více, než jedenkrát za rok
3. Administrace nemá probíhat v prvních týdnech školního roku (během nich se teprve utváří interakční styl učitele vzhledem ke konkrétní třídě)
4. Interakční styl učitele musí být zjišťován nejméně u dvou různých tříd[4]